Sobota
Letos jsem nezačala slavnostně s prvním dnem sezony. Ty proběhly minulý týden, zatímco já trčela na festivalu. Proto až s týdenním zpožděním, ale o to velkolepěji. Dneska totiž hrad dobývají tři císařské armády. Takže byť je hnusně a normálně by sem nepáchl živáček, tak dneska je to s návštěvností lepší.
Během dne se ale počasí vylepšuje. Stejně jako atmosféra v ruském táboře, neb prvnístřet vyhráli a ubránili.
Na mě čeká prohlídka. Se dvěma lidma. Nic moc, na druhou stranu, v expozici je půlka věcí jinak, takže radši se ztrapnit přede dvěma osobama, než-li před celým davem.
Neztrapnila jsem se. Jenom ty nové tapety v přijímacím salonku mi přijdou pěkně hnusné. Spolu se závěsem a tmavým fládrováním na dveřích ztratila místnost tak třetinu přirozeného světla a je z ní kobka. Počkáme co s tím udělá nábytek.
Odpoledne fičím na chalupu, kde mi začíná druhá pracovní směna. Už mě nebaví poslouchat, jak tohle uklidíme, tamto přestavíme a bude to super, když se furt nic neděje. Takže jsem drapla pevný pytle, krabice na kovošrot a jdeme na to. Podařilo se nám vypiglovat prostor u králíkáren,kde by někdy v budoucnu měl být gril. Po odvezení osmi koleček se slámou na kompost. Vyházení metráku kovošrotu a šesti pytlů s odpadem, mám ze sebe lepší pocit. Kouteček je jako klícka… Jen kdyby tam nebyly naskládané ty pytle s odpadem.
Neděle
Furt si zvykám, že v neděli musím dělat. Naštěstí pro mě, jdu ráno na bránu, po hradě se povalují a potulují různě zdecimované zbytky včerejších vojsk, které na hradě přespávaly. A když si jdu pro kasičku volá na mě polní kuchař, že mají snídani. V kuchyni. A tak jsem dostala báječný buchty, nacpala si pupek a ještě stihla přijít včas na západní bránu.
A už sem lezou lidi. Ba i cyklálisti vytáhli ty své ďábelské mašiny z děr a drandí o sto šest. Cesta do práce byla báječná, pořád se jim vyhýbat. Trvá mi asi jenom půl hodiny než si zafixuju do paměti, že vstupné do areálu je s konečnou platností stejné pro všechny a to 30,-.
Ze začátku jsem totiž předváděla tento roztomilý výstup:
„Dobrý den, tři dospělí a dvě dětské.“
„DObrý den, ano tak to bude dospělí po třiceti a děti… (facepalm) taky po třiceti, ono se to změnilo a je to teď stejný. Takže prosím 150,-.“
Prostě blbeček, no.
Odpoledne si odkroutím prohlídku a fičím dom. Dneska vyklízíme půdu.
