A zase ti Slováci!

Pátek
Jsem plná euforie. Mám všechno odevzdáno a naordinovala jsem si den, dva volna, než se vrhnu na výrobu prezentace ke státnicím. Takže ráno přijdu do kanceláře, přeberu si úkoly, kterým se mám v následujících týdnech věnovat a mám…. volno…

Jakože, volno takové symbolické. Pořád pracuju, žeano. Ale mám u toho i čas třeba koukat z okna, nebo si nedej bože uvařit kafe bez výčitek svědomí, že mi utíká čas na psaní. Ten pocit je zvláštní.
Odpoledne jdu vystřídat novou kurátorku na pokladně. Je to radost s těmi lidmi, to vám povím. Protože prší a na Slovensku mají státní svátek, mám o zábavu postaráno. O veselých situacích jsem psala už loni. Ale tohle je taky legrace. V hlavě se musím neustále přesvědčovat, abych na ně nemluvila slovensky, protože to by považovali nejspíš za poslední kapku.
Už takhle si myslí, že si z nich dělám srandu, když jim vysvětluju, že jim samozřejmě prodám ráda lístek na prohlídku, ale že bude odcházet až za padesát minut, a že tam ale vopravdu nic není. Jako mobiliář. A přitom vzhledem k tomu, v jakým stavu jsou slovenské památky bych myslela, že na to budú zvyknutí.
„A prečo je to také ošúchané? Mali byste s tím niečo robiť.“
„A na spišskom hrade ste boli?“
Sobota

Pořád jsem plná euforie z toho, že mám dopsáno a mám relativně volno. Ani fakt, že nám dneska odjíždí vedení na dovolenou a jako památku nám zanechali dlooooouhý seznam úkolů co máme za týden stihnout, mě nenaštve.
Oproti posledních několika týdnům je totiž uvedený seznam zívárna.
Na pokladně prokládám práci zasněným čuměním z okna, protože můžu, že ano… Nemusím nic psát.
Prohlídek je málo. Dokonce se mi podaří prodat tu další zelenou, drahou publikaci. A už mi zbývají jen dvě, takže výplata by měla rychle přijít, nebo mi ji ještě všichni vykoupí.
Návštěvníků taky není moc. Nad šedý průměr vystupuje jenom extrémně nechápavá rodinka, která si koupí lístky na Dolní zámek a pak se diví.
A sem můžeme?“
„To už je muzeum, muzeum se platí zvlášť. Muzeum je tady na celém tomhle patře, samozřejmě vám můžu doprodat vstupenky.“
„A sem můžeme?“
„To je pořád ještě muzeum.“
„A tam nemůžeme?“
„Vy máte lístky na Dolní zámek, takže byste si je museli dokoupit.“
„A sem můžeme?“
„Pořád muzeum.“
„A na to my nemáme lístky?“
Slováků je pak o trochu míň než včera. Hvězdou dne je paní, která si po zakoupení vstupenek vzpomene.
„Vodu chcem. Tu z tej chladničky.“
„Dobře, poprosím vám o dvacet korun.“
„Tu. Br, ta je studená. Nemáte teplejšiu?“
„Z ledničky? Nemáme.“
Neděle
  
Tak neděle je tady. Dnešek mám strávit v kanceláři a archivovat dokumenty do systému. Takže zapínám skener a jedu. Jednu stránku za druhou. A čas ubíhá najednou hrooozně pomalu. O dvacet naskenovaných souborů později zjišťuju, že uběhlo teprve dvacet minut.
Tak tohle bude velmi, velmi, velmi dlouhý den… Už aby bylo pondělí.
 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek