Chci provádět! – Hledání, přihláška, pohovor…

V minulém článku na toto téma jsem věnovala těm, kteří o práci průvodce uvažují. Někdo možná odpadl, někdo naopak možná o té práci uvažovat začali. A to je super. Protože teď je ta správná doba, kdy se o ni přihlásit.

Na přelomu ledna a února totiž objekty většinou dávají dohromady průvodce na další sezonu. A je to prosté, stačí napsat e-mail. 
Minule jsme několikrát nakousli hledání vhodného objektu. Primárně můžeme hrady a zámky rozdělit na státní a soukromé (objekty spravované městy a kraji, zahrneme pod státní). 
Státní zastřešuje Národní památkový ústav, potažmo Ministerstvo kultury. Takže budete státní zaměstnanec. Taky budete s největší pravděpodobností zaměstnaní na dohodu, nikoliv v pracovním poměru. Ovšem studentům tohle většinou vyhovuje. Stát taky platy plynule zvedá v souvislosti s nárůsty minimálních mezd, takže na některých objektech už to znamená opravdu moc hezké peníze. Příplatky za státní svátky a víkendy jsou taky, ovšem rezignujete na víkendy jako takové. Já jsem dovolenou v létě neměla sedm let. Ale v pondělky je volno. 🙂 
„Na státním“ vás ovšem vážou pravidla. Pár jsme jich nastínili minule, například stojí za to si přečíst onu Metodiku průvodcovské činnosti, ale ve výsledku záleží na správě jednotlivých objektů. A jak správně konstatoval nad minulým článkem báječný kolega Lukáš z Karlštejna (a jeden z nejlepších vzorů co mám) – „Ale i v tom Mekáči budeš dělat co ti Mekáč řekne.“. Na památkách to není jinak. Pokud hledáte nápor návštěvníků, provádět chcete primárně v cizích jazycích, nebojíte se trochy stresu a máte pocit, že skutečně dokážete kvalitně reprezentovat, tak se nebojte Karlštejna, nebo Českého Krumlova, nebo Lednice. Pokud vás na hrad táhne představa času stráveného na nejrůznějších historických a historizujících akcích, tak to chce hledat, kde se takové akce konají nejvíc – většinou hrady střední velikosti i návštěvnosti – Buchlov, a podobně… Klid, ale taky větší zapojení do provozních věcí hradu(sběr odpadků, trhání plevele, jednoduché opravy, apod. najdete na menších objektech, NPÚ jim říká Neobjevené památky. Národní památkový ústav má taky kompletní databázi objektů pod svojí kuratelou k nalezení ZDE! Volná místa inzerují i ZDE (a to nejenom pro průvodce)!
Rozhodně stojí za to si svůj první objekt vybrat pořádně, je to totiž láska na celý život! Já už na Buchlově nepracuju dobře čtyři roky, ale stejně se tam každoročně vracím pomáhat na akce, budu se tam vdávat a vodit potomky. 
Doposud jsem pracovala jenom na státním. Můžu jenom doporučit. 
Soukromé památky jsou specifické objekt od objektu. Vlastník od vlastníka. Další můj báječný kolega, shodou okolností také Lukáš, který má zkušenost jak se státním, tak soukromým památkovým sektorem, konstatoval, že na soukromém to bylo s penězi horší. Taky s důvody proč se to celé dělá je kříž. Soukromý objekt nemá státní podporu provozu, takže je víc orientovaný na zisk. Vedení je více manažerské, Lukáš ale zmiňoval i nedostatek odbornosti, jako jsou chyby v textech, nesmyslné instalace a třeba výstavy, které v historickém objekty nemají moc co dělat. To se na státním stane málokdy. Přesto i na soukromých hradech najdete často zapálené lidi, kteří to milují. Příklad za všechny je tvrz v Kurovicích. Náplň práce je samozřejmě různá, u soukromých objektů se vyplatí více hledat a vyptávat se na to, co skutečně budete dělat. (Lukáš kromě provádění, dělal recepčního hotelu, pokojskou, prodavače a uklízečku.)
Soukromé objekty doporučuji všem, kteří by provádět chtěli hlavně kvůli nejrůznějším kulturním akcím.Vzhledem k tomu, že si tyto objekty musí ufinancovat provoz, tak různé jarmarky, koncerty, divadla, festivaly, bitvy apod. pořádají v jednom kuse.
Jo a seznam objektů v soukromém vlastnictví i s kontaktními údaji najdete ZDE!
Pokud můžete zkuste najít někoho, kdo má s objektem už zaměstnaneckou zkušenost, řekne vám upřímně jak to tam je a doporučí.
Vybrali jste ten jediný objekt? Dokonalý? Pravý? Přesně pro vás?
Přichází na řadu žádost o místo. Většinou stačí e-mail s přiloženým životopisem. V životopise vypichuju hlavně komunikační a organizační zkušenosti. Pomáhali jste někdy s organizací školní akce? Šup s tím do životopisu. Moderujete besídky místní ZUŠky? Rozhodně velké plus.
Schopnost provádět v cizím jazyce už by měla být povinnost,minimálně angličtina je základ. V příhraničních oblastech se nehnete bez němčiny, na velkých objektech (Karlštejn,Krumlov, Lednice, Hluboká,..) už to bude chtít aspoň dva jazyky. Já mám pocit, že v posledních letech přibývá francouzsky mluvících návštěvníků. Ruština, italština, španělština, cokoliv vám vynese bonusové body. Schopnost číst Vergilia v originále udělá dojem, ale v praxi je při provádění k ničemu. 
Uvádí-li inzerát požadavek na znalost dějin umění, nebo hmotné kultury, není se třeba lekat. Nikdo vás nebude nutit rozlišovat nejrůznější archeologické střepy podle puklin v glazuře. Jde spíš o obecný přehled, který podle mě aspoň trochu zapálený středoškolák má. (Ve kterém století byla třicetiletá válka, seřadit umělecké slohy za sebe, do kterého slohu patří lomený oblouk apod.) Nejrafinovanější dotazy jsem zatím viděla u našeho šéfa na Veveří, tam bych vybouchla i já. Nedostatek faktických znalostí je dobré postupně dohnat, zejména pokud vás přijmou. Průvodce co na každý dotaz řekne „Já nevím.“ je ostuda. Uvažovat v kontextech celé historie, to je to co vám radím. 
Velké plus je i pokud vás zajímá nějaká konkrétní oblast historie. Já si ujíždím na historii odívání a vojenské historii. Zajímavá specializace není nikdy na škodu. 
Po odeslání přihlášky a životopisu, přijde v tom dobrém případě pozvání k pohovoru. V tom špatném případě je třeba hledat dál. Všechny pohovory u kterých jsem zatím byla, probíhaly pomnožně. Prostě se sezvali všichni uchazeči, kteří měli čas a zájem o práci a zkoušelo se.

Primárně tam přijdeme slušně oblečení. Adekvátně počasí (Věřte mi, i když venku už je v květnu hezky, v hradě je zima. ZIMA.), ale slušně. Žádáte o práci reprezentanta hradu. Taky se adekvátně tomu na pohovoru chováme. Slušně, reprezentativně.

Dopředu vám správa hradu pošle kousek textu, který bude chtít slyšet. Zpaměti. Nebývá to dlouhý kus, většinou jenom část jedné místnosti. NAUČTE SE HO NAZPAMĚŤ! Jdete žádat o práci, kde budete muset umět mnohem větší kvanta textu a ještě fixovat doplňující informace. Není větší ostuda, než vytáhnout papírek a přečíst to, co máte umět z hlavy.
Už jsem říkala něco o vlastním stylu a opakovat to ještě budu. Upravte si onen kousek textu, tak aby se vám dobře říkal. Samozřejmě informační základ zůstává, letopočty, ani popis objektů neměníme, ale pokud vám věta „Hrabě Leopold zemřel na následky břišního tyfu, kterým ho infikoval jistý raněný voják francouzské národnosti ve špitále, který hrabě spravoval a zároveň v něm pracoval.“ neleze přes pusu, přepište si ji. Klidně rozdrobte – „Hrabě Leopold nemocnici nejenom spravoval, ale zároveň v ní pracoval. To se mu stalo osudným, protože při léčení francouzského vojáka chytil tyfus, na který následně zemřel,“ Není to těžké.
Dále se správa hradu doptává na věci z životopisu, nebo zkouší ony výše zmíněné znalosti hmotné kultury. Klíčem je nebát se, nestydět se. Kuňkání a pohled upřený na špičky vlastních bot vám spíš ublíží. Znovu – žádáte o práci, kde reprezentujete, prezentujete a máte vystupovat před davem lidí. Kuňkání je kontraproduktivní, naopak zdravá dávka drzosti (někdo tomu říká sebevědomí) rozhodně pomáhá. 
Když jsem se hlásila na Veveří, nemohla jsem v termínu oficiálního pohovoru, takže jsem přijela asi o měsíc později. Pohovor vedl zástupce kastelánky a můj současný šéf, paní kastelánka mi při potřásání rukou suše oznámila, že už mají plno. Já na to s úsměvem opáčila, že jsem slyšela, ale, že jim stejně chci předvést, že jsem nejlepší. A práci mám. 
Když dostanete prostor na vlastní dotazy, využije ho. Ptejte se na směny (někde požadují, abyste byli na hradě jenom 14 dní, někde celý měsíc, někde se směny drobí na jednotlivé dny), ptejte se na ubytování, platové podmínky, náplň práce (to je to zametání, plení, opravy, někde průvodci pomáhají s edukačními programy,…). Ptejte se třeba i na to, jestli vás mohou na prohlídku přijet navštívit rodiče, nebo kamarádi. Existují na hradě aktivity a programy pro děti? Zapojují se průvodci do pořádání akcí?
Pokud vytrváte, budete provádět. Je jen na vás, abyste zvážili jestli je to práce pro vás. Některé z otázek jsme řešili v prvním díle seriálu Chci provádět! Některé dotazy můžou zodpovědět články z Deníčku průvodkyně. Některé dotazy můžu zodpovědět přímo já, v komentářích nebo na mailu machova.anicka@gmail.com.
V pracovním zápalu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek