Muzeum za časů korony

aneb Deníček průvodkyně, která nemohla do práce…

Virus řádí ve světě, netuším, co řádí v české vládě a já zatím řádím doma. Už 14 dní, po vyhlášení mimořádného stavu, zevlím doma a snažím se vymyslet jak obhájit svoji existenci v kulturní instituci.

Proč? Shrňme si fakta:
– pracuju jako PR v zavřeném muzeu. Mám stopstav na inzerce, kampaně a nesmím utratit ani korunu.
– pracuju jako produkční akcí, které se nejprve plošně zakázaly a teď se postupně ruší.
– pracuju jako průvodce a nemám koho provádět, když máme zavřeno.

První tři dny jsem pobrekávala do AperolSpritzu a stěžovala si, že nebudu mít co dělat a pokud nedostanu výpověď tak dostanu práci typu Počítej dlaždičky, ať se nějak zabavíš. Pak jsem přestala pobrekávat (ale Aperol piju furt) a začala myslet hlavou.

Sice máme zavřeno, ale to neznamená, že nemám co dělat, kromě dlouhodobých úkolů, na které je ideální čas, je taky čas na to udělat všechny ty otravné analýzy, revize koncepcí, přípravné práce na roky 2021-2045.

Taky je nejvyšší čas zmobilizovat internetové aktivity muzea. Standardu Louvre, nebo The Met asi nedosáhneme, ale můžeme dělat přece jenom něco. Můj poznámkový blok momentálně bobtná všemi nápady, na které jsem neměla čas, odvahu, nebo podporu vedení. Teď ji mám, protože tyhle stupidní nápady jsou přesně to, co nás dostane „mezi lidi“, aniž bychom skutečně museli mezi lidi.
Takže pro všechny muzejníky, památkáře… Inspirujte se třeba tady, nebo tady, nebo tady, nebo tady. Mimo jiné se vyplatí sledovat i nás muzejní web, kam postupně budeme přidávat něco z toho co vymyslíme.

Trochu mě štve stopstav na čerpání rozpočtu, neříkám, že potřebuju utratit miliony, ale pár tisícovek na nákup materiálu, by se šiklo, protože bych konečně mohla v nuceném domácím sweatshopu navyrábět rekvizity, kostýmy, paruky, doplňky pro kostýmované prohlídky, noční prohlídky a jiné akce. Zatím jedu ze zbytků co mám doma, ale to mi vydrží tak týden. Kdyby náhodou byl někdo ve stejné situaci dopooručuju sledovat tyhle webovky, nebo se inspirovat tady a tady a tady.

Zatím se snažím brát to pozitivně, něco jako nucenou dovolenou, kdy pár hodin denně musím pracovat, ale začínám mít dojem, že moje povinnosti se na koronavirus adaptují o trochu rychleji než já, takže než jsem se sama stihla vyrovnat s novou situací, už mám na stole online výukový plán pro doktorandy, svoje pracovní povinnosti se mi taky povedlo převést do onlinu, uklízím jak ďábel (přísahám bohu, takhle uklizený můj byt nebyl ani po nastěhování) a uklidňuju se psaní deníčku.

Takže otevřete návštěvníkům virtuální brány a pošlete mi hezkou zprávu na zlepšení nálady, protože všechny videa s koťátka, které na internetu jsou, už jsem viděla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *