Úterý
Zaspala jsem, ale přesto se mi podařilo naklusat do práce včas. I s učesanou hlavou, umytýma zubama a uvařenou kávou. Zaspala jsem, protože jsem nemohla do půl páté ráno usnout. Nevím čím to je, vysvětluju si to tím, že mi chybí můj muž, já totiž bez něho nemůžu spát.
Přesto, že jsem přišla načas, tak tohle nemůže být normální ráno, prostě ne! Zapla jsem počítače, odemkla a porozžíhala všude a pokusila se zapnout pokladní systém… A prd. Neplatná verze programu! Prý! Nevím jak moc neplatná, když včera to ještě fungovalo.
Ale nic. Nejede to mě, nejede to kastelánovi, kterého volám, jako na potvoru zrovna přišel návštěvník. A s klíčem. A na prohlídku. A kruci.
Lístek mu dodáme zpětně, já mezitím volám technickou podporu abychom zjistili co a jak. Colosseák se mi připojil na vzdálenou plochu udělal klik a klik a program najednou jel. Jak já ty bezcitný mašiny nenávidím. Když už jede pokladna, zasekne se tiskárna. Co to je? Zatěžkávací zkoušky měly skončit v neděli. Očividně ne. Opravuju tiskárnu, tisknu lístky, prodávám pití a do toho mi průvodkyně oznamuje, že mám prodávat dolní zámek, že to chodí radši. To se teda ještě uvidí!
Odpoledne mám ten vůbec nejbožejší přesčas. Připravuje se totiž vernisáž nové výstavy v zámecké galerii a to znamená co? To znamená, že nařežu pád cedulek, odvezu vozík od skleniček, nanosím víno a minerálky a pak se mám báječně. Vínko, ženy i zpěv jsou v rámci programu a protože musím počkat, než to skončí abychom mohli uklidit, tak se vesele navečeřím ze zbytků rautu. Dokonce i vybude na snídani.
Středa
Dneska je třeba abych přišla dřív, protože musím umýt nádobí od včera a taky mi bude vysvětleno za jaké do jaké tabulky budu kopírovat z jaké tabulky. V rámci IROPu je totiž třeba udělat soupis předmětů, které budou v nových expozicích vystavené, opravené, prostě kterých se IROP nějak dotkne. Takže celý den přepisuju, kopíruju evidenční čísla, rozměry, ahromadu dalších údajů z jedné tabulky do druhé tabulky a vyhledávám k nim obrázky.
Po chvilce už mi skleněné předměty rotují i za zavřenýma očima.
Návštěvníků je pár, naštěstí je tady kočka průvodkyně, která to má na starosti, protože kdybych měla odbíhat ještě na prohlídky tak by mě zvenclo.
Už jsem si dokázala zapamatovat ve kterém šuplíku jsou jaké suvenýry, takže i prodej suvenýrů se notně zrychlil.
Čtvrtek
Dneska šly dvě, slovy dvě prohlídky. Průvodkyně je nešťastná, nemá co dělat, já její neštšstí nesdílím protože se musím popasovat s tabulkama. Je toho kopec.
Výsledná tabulka je obří, bezpečnostní meziukládání trvá vždy minimálně pět minut, žádné Ctrl+S a je to.
Celý den jde jako na drátkách, až těsně před koncem pracovní doby mě srazí infarkt. V ukládání se něco pokazilo.
Padesát zapsaných předmětů je ztracených.
Zabiju se!
Ale až zítra, až je tam vpíšu znova.
