O dýškách a záchodovém Jacksonu Pollockovi

Pátek

Mám blok. Tvůrčí. V práci nejsou lidi, takže nemám co provádět a můžu vesele řádit na diplomce. Jenže mám blok. A taky blog, kterému bych se věnovala radši. 

Dneska navíc naše nejvíc nejlepší pokladní slaví narozeniny, takže dostanem kus dortu a předáme kytku. A pak se decentně slaví, nechodí na prohlídky, protože nejsou návštěvníci a tak nějak odpočívá.

Já se v mezičase věnuju diplomce. Vyrábím myšlenkové mapy abych zjistila, jestli mám podchycené všechno. Přepisuju, rešeršuju, cituju a nesnáším to. Jediná myšlenka, která mě udržuje v chodu je fakt, že se to možná/nejspíš zrealizuje a já budu mít další pěknou položku do portfolia. 
Na první prohlídku se dostanu v jedenáct. A je tak zapomenutelná, že ani nevím jak probíhala.

Na druhou prohlídku se mi popravdě moc nechce, protože jsou to čtyři německy hovořící a jdou sami s texty, takže já budu mlčet, tvářit se jak trouba a to je vždycky na pytel.
Trochu mě namíchnou hned ve dveřích, kdy se ke mě paní otočí, chvilku na mě kouká a pak z ní vypadne:

So… We are listening.“

Podaří se mi slušně odvětit, že mají texty, že jim ráda odpovím na dotazy, ale dnes jsem tady jako mlčící klíčník. Německy navíc neumím ani prd.

Odemykám, sem tam odpovím na otázku a vydělám z toho pade. Zahraniční turisti ví co je to dýško a nebojí se ho použít.

Neděle

Včera jsem si užila krásný den na HaRock Festu v Ivanovicích. Volnou sobotu jsem v květnu neměla už dloooouho, tak jsem toho chtěla zákonitě využít.
Dneska se mi po parádním dni skoro ani nechce do práce. Jako bych věděla proč.
Prohlídky jsou fajn, výstavy mě netrápí, ale…
ALE…

Civilizace jde do hajzlu a ženy v první řadě. Nedělní příspěvek bude vyloženě o hovně a na hovno. )
Když jsem se dobelhala mezi prohlídkami na záchod (naštvaná, že mi v kavárně vyfoukli poslední kousek Míša dortu), rozrazila jsem dveře do kabinky a… zase je zavřela.

Milé dámy, já chápu, že je těžké doběhnout, že v určitém věku už se špatně míří (vsedě!), že můžou být i zdravotní problémy, ale ten záchod byl nejenomže ucpaný, on vypadal jako by se tam s kýblem sraček vyřádil Jackson Pollock. A to není pěkný pohled.

A co hůř, když jsem se tam o pár hodin později odvážila zase, inkriminovanou kabinku jsem obloukem obešla a zapadla jinam, na zemi se válel použitý, pohozený tampon.

Nechápejte mě špatně, snesu fakt hodně. Ale co je moc, to je moc. Uvědomují si lidi, že když tohle napáchají na veřejných záchodech tak to po nich někdo musí uklidit? Nebo je to tak, že když to neuklízím já, tak je to OK? Že kulturní památky v sobě to slovo kulturní nemá jen tak. Já bych třeba předpokládala určitou úroveň chování a jakousi úctu k tomu baráku. I na těch nově zrekonstruovaných záchodech.

Takže proto, byla celá neděle na hovno!

6 komentářů u „O dýškách a záchodovém Jacksonu Pollockovi

  1. Co mám Sviště, nebyla jsem nikde na záchodcích. Nemohu jej někde nechat samotného. A pak je to prima výmluva jak se vyhnout těmto nechutnostem. To jsem v těhotenství vůbec nedávala a vždy jsme byli všude jen chvíli, abych nemusela na záchod.

  2. Co mám Sviště, nebyla jsem nikde na záchodcích. Nemohu jej někde nechat samotného. A pak je to prima výmluva jak se vyhnout těmto nechutnostem. To jsem v těhotenství vůbec nedávala a vždy jsme byli všude jen chvíli, abych nemusela na záchod.

  3. Začínám to docela chápat. A to máme záchody fakt krásné, pěkně opravené, čisté, paní uklízečky si dávají záležet. Mě spíš štve ten princip, jako že jdeš, spácháš takové zvěrstvo a pak to necháš ať si s tím poradí někdo jiný. Já fakt nevím.

  4. Začínám to docela chápat. A to máme záchody fakt krásné, pěkně opravené, čisté, paní uklízečky si dávají záležet. Mě spíš štve ten princip, jako že jdeš, spácháš takové zvěrstvo a pak to necháš ať si s tím poradí někdo jiný. Já fakt nevím.

  5. No… tak to jsem si jenom představil a je mi z toho taky špatně. Jsem tak moc rád, že u nás jsou…no, dobře…. jsou čistotnější 🙂 Snad se Ti tyhle zážitky už budou vyhýbat 🙂 Jinak se mi líbí, jak píšeš deníkově (taková Aristorkatka 4?)

  6. No… tak to jsem si jenom představil a je mi z toho taky špatně. Jsem tak moc rád, že u nás jsou…no, dobře…. jsou čistotnější 🙂 Snad se Ti tyhle zážitky už budou vyhýbat 🙂 Jinak se mi líbí, jak píšeš deníkově (taková Aristorkatka 4?)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek