Pátek
Máme jednoho člověka pod stav. Jsme tu tři. Naštěstí by nemuselo být moc lidí, takže snad stíhačka. Překvapivě pár prohlídek přece jenom jde.
Řeším hefty do školy, ikdyž včera jsme se dohodly s vedoucí práce, že posuneme státnice na září. Nejsem schopná totiž napsat svoje práce, tak abych se za ně nemusela stydět.
Naneštěstí na mě vychází poslední prohlídka ve čtyři. Se dvěma lidma.
Přejdu obligátní: „Jej, my máme soukromou prohlídku.“ a ptám se:
„Jste dva, nemá moc smysl snažit se do vás natlačit klasickou prohlídku. Spíš mi povězte co vás zajímá.“
„My nevíme.“
„Tak třeba chcete slyšet víc o historii šlechtických rodů tady na Veveří? Nebo o nábytku a obrazech? Nebo o stavebně-historickém vývoji hradu? Zapojení do obecné české a mezinárodní historie?“
„My nevíme.“
No tak fajn, tak jsme odvedli normální prohlídku a bylo to divný.
Večer kamarádka slavila narozeniny, tak jdu oslavovat, že je konečně cetka. Do postele jsem se dohrabala v pět a to byla ta osudová chyba. Rozhodnutí, že si ještě na hodinku a půl lehnu.
Sobota
O půl desáté mě probudí něžně vibrující mobil a smska od šéfa, jestli dneska mám v plánu přijít, nebo ležím mrtvá pod autobusem. Vyskočila jsem jak na péru a za hodinu přijela do práce. Především díky tchánovi, kterému jsem volala jestli mi půjčí auto. Nepůjčil, protože auto bylo na služební cestě, ale odvezl mě. Za to mu platí můj díky a nehynoucí vděčnost.
Přijela jsem právě včas na rezervace. Nejdřív jsem si odešla druhý okruh a nestihla se ani vytočit na záchod, jen jsem prohodila klíče a šla s rezervovaným zájezdem.
Padesát lidí. Hrozně vtipný (hard irony!). Jak jsem nevyspalá, tak ze sebe horko těžko sbírám zbytky energie a snažím se být vtipná, ale není to co to bývá. Zbytek trpělivost ztratím v momentě, kdy před renesančním obrazem katolické dívky z Portugalska s loktuškou přes vlasy ozve: „To jsou zase ty počátky islámu v Evropě.“
A dost. Základní historická fakta, jsou základní historická fakta. Islám na Pyrenejském poloostrov v této době končí, mauři byli vyhnáni. Loktuše přes vlasy je klasický katolický symbol a svým způsobem i povinnost po dva tisíce let. Takže pindy o tom, jak nás islamisti všichni zahalí do burek jsou jenom návrat k přirozené původní křesťanské hodnotě po které tady všichni tak volají. Ještě vaše babička by nikdy nevyšla prostovlasá na ulici.
Únik na výstavu pohádek by byl skoro úlevný, kdyby tam nebyla zima jak v morně a dětičky neházely a nemlátily se vším co najdou. Bolí mě hlava.
Neděle
Dneska si pro mě přijela maminka. A dokonce mě nechala řídit. V práci jsem včas. Odpoledne mám bránu a jsem spoko. Třeba mi tam nerozdíl od včerejší výstavy nezmrzne zadek.
Zadek mi sice nemrzne, ale nudím se hrozně. Skoro jsem vděčná za davy parníkářů, kteří každou hodinu přitáhnou od spodní brány.
Zadek mi sice nemrzne, ale nudím se hrozně. Skoro jsem vděčná za davy parníkářů, kteří každou hodinu přitáhnou od spodní brány.
Prohlídky jsouobecně nezáživné.
Pondělí
Je svátek, zase. Bohužel v Brně nikdo nedemonstruje, takže všichni vyrazili na hrad. Peklo. Nejvtipnjší je situace na bráně, kdy trhám dvě dospělé vstupenky a jedno dítě do šesti let, pak zvednu hlavu a do okýnka mi zírá bývalý spolužák z JAMU. Pravda studoval s námi jenomjeden semestr, ale přesto jsme se půl roku potkávali. Vedle něj stojí jeho žena, se kterou jsou dva měsíce makala v restauraci. Pětiletá holčička, která se narodila během jeho působení na JAMU už mi nakukovala do okna.
Vtipná je ta historka proto, že mě ani jeden nepoznali a mě už bylo trapný se k nim hlásit jak ke starým známým.