Pátek
Jsem připravená a plná energie a čekám davy. A davy nepřicházejí. Až kolem jedenácté se mi do muzea nahrne dav lidí. Tři spřátelené rodinky a bordel dělají jako spřátelená vojska. Za chvilku mám hlavu jako pátrací balon.
x
Měla bych se pustit do zapracování připomínek a komentářů k diplomkám, ale moc se mi nechce. Bojím se, že jeden z těch komentářů je Aničko nemá to smysl, uvidíme se v lednu.
No dobře, mohlo to být horší. Nebo taky výrazně lepší… Kdo ví… Uvidíme v září. Celý den přepisuju a přepisuju, návštěvníci jak by to chápali a nechodí. Za celý den jde pět prohlídek. Mám krásný volný den a můžu přepracovavát jeden komentář za druhým.
Večer jdeme za odměnu s kastelánem do míst nepřístupných návštěvníkům. Do černé kuchyně. O které se dlouho nevědělo, pak sem tam zmínka, ale až teď se definitivně potvrdilo co to je, kdy ji postavili, jakým způsobem byla zapojená do fungování celého paláce, ovlivnila dataci. Objevilo se pár stavebních prvků, které celý palác najednou posouvají třeba o sto let zpátky.
To mě prostě baví. Ani ne tak načančané prohlídkové trasy, ani ne tak, naučený automat průvodce, ale místa, které se teprve zkoumají, které se teprve poodhalují. To je to proč dělám průvodkyni a makám na památkách. Abych mohla být u toho, když se něco takového děje.
Prostě paráda.
Sobota
V noci jsem měla vnuknutí. Absolvák mám odevzdaný, zbývá ho jen vytisknout. Magisterku dodělám teď, nejpozději v neděli a v pondělí obě tyhle práce odevzdám. Producentský záměr (podklad mých státnic) počká do čtvrtka! Prostě potřebuju systém. Takže ráno plná energie mířím na pokladnu odhodlaná psát a psát a psát. Je zase moc pěkně, takže návaly návštěvníků nečekám. I mamina zamířila radši do lůna přírody, než na hrad… 🙂
Je to tak. Návštěvníků málo. Korunu tomu nasadí pár v poledne.
„Dobrý den, co nám nabídnete?“
„Dobrý den, můžu vám nabídnout oba prohlídkové okruhy, nebo muzeum. Ty prohlídkové okruhy jsou nezařízené, bez mobiliáře, nábytku obrazů a podobně, o to víc se na nich povídá a ukazují se třeba věci, které jinde doopravdy neuvidíte, jako jsou restaurátorské sondy, povídá se o historii, rekontrukci a podobně. Muzeum má pět expozic a galerii, určitě si tady vyberete. Prohlídka Horního zámku se věnuje celé historii, Dolní zámek je potom víc zaměřený na renesanci.“
„No tak to ne.“ Paní nakukuje do muzea. „To je hnusný.“
„Ale já bych šel na tu historii.“ tiše kuňká pán.
„No jako jak chceš, ale do muzea teda jako nejdem. To je fakt hnusný.“
„Tak půjdeme na historii, já chci vidět jestli je to zevnitř stejně hnusný jako zvenku.“
Pokladní (jako já) rezignovaně mlčí a předstírá zaujetí pokladním systémem.
„To vám stát nemůže dát ani korunu? Je to fakt škaredý.“
„Prohlídka vám bude začínat za čtvrt hodiny na nádvoří napravo pod hodinovou věží, nashledanou a přijďte zas.“
O hodinku později další. S malými dětmi a že muzeum.
„No to je teda hnusný, podívej se na to.“ slyším pána jak za rohem remcá.
„Ty zvířata jaké jsou opelichané, hnusné. No pojď dál, třeba to bude lepší. … Ježíšikriste co to je? Korány? No tak to je vrchol tohle. To už můžou cpát i do muzea, jo? Prosím tě pojď jdeme pryč.“
V životě jsem neviděla tak ráda něčí záda.
Neděle
Dneska jedu domů. Jedu domů. Jedu se stěhovat. Včera jsem dopsala magisterku, maminka mi dneska ráno opravuje chyby, které tam já už nevidím. Tak to snad bude dobrý. Včera jsme byli na prohlídce nočním městem. Bylo to krásné. Výklad, prokládaný sem tam hranou scénkou, moc se mi to líbilo. Hlavně jsem se dozvěděla tolik nových věcí… 🙂
Od rána jsem na pokladně a nikde nikdo. U vědomí toho, že jsem včera dopsala tu magisterku a už mi tedy zbývá jenom poslední diplomka!!! jsem začala den poklidným rozjímáním na nádvoří (nejsou lidi). Zhruba kolem poledne mě začne hryzat svědomí, že jsem nepokročila, ale tentokrát si tu chvilku zasloužím. Protože… jsem dopsala magisterku (jo a budu to zdůrazňovat ještě hodně dlouho!)
Od božího rána, ale návštěvníci pracují na mých nervech. Dneska sice zdraví, ale ty perly, ty komentáře.
„Dobrý den, tak máte tady něco co není tak zdevastované jako ten zámek?“
„Dobrý den, proč to neopravíte?“
„Dobrý den, je to muzeum stejně hnusné, jako ten zámek?“
„Kdy to opravíte? Dostali jste peníze? No jo Evropská unie to je hnus, tak aspoň ať zaplatí. Už by to potřebovalo?“
„Dobrý den, proč tady nikde nemáte návštěvníky?“
Na druhou stranu musím říct, že tenhle týden jsem se stala oficální, byť ještě nekorunovanou Královnou pokladny. Máme v suvenýrech takové speciální věcičky, které se prostě moc neprodávají. Příkladem za všechny budiž magnetka s tetřevem, která když byla v sérii s ostatními zvířátky tak byla fajn, ale hezčí a lepší zvířátka se prodaly a zůstalo tu 8 tetřevů, které nikdo nechtěl. Po týdenní vládě Královny pokladny (tedy mě) nám zůstal jeden. JEDEN! Taky mi docela jdou turistické deníčky na vylepování turistických vizitek. Dvacet let starý průvodce Šumavou se tady válí už roky, ještě za Národního parku se prodával, takže ty prodávám jak na běžícím páse (jojo knížky to by mi šlo).
Ale dneska! Dneska jsem prodala i krásnou obrazovou publikaci o Vimperku. Knížka to krásná je, prodávala by se sama, ale stojí pět stovek, takže si to většina lidí rozmyslí. Jenže dneska jsem ji prodala.
Říkejte mi Královna pokladny… Jo a už jsem vám říkala, že jsem dopsala i druhou diplomku?
