O mamince, smrtelných nemocích a úspěchu

admin25. 8. 2017

Úterý

Dneska přijede moje maminka. A můj malý bratříček. Přijedou hlavně proto, aby mě v neděli odvezli dom. A tak si z toho udělají týdenní dovolenou. Každý den jeden edukační program se mnou, každý den na výlet, to bude paráda.
A já mezitím budu zkoušet dopsat tu diplomku, protože čas se krátí. Jakože hodně. Dneska budu volat na Dolní Kounice, proč mi teda nic neposlali. A v mezičase sepisuju diplomku číslo tři. Vedoucí a konzultantka se mi ozvala, že mi ty kapitoly jako zkontroluje, ale že má nemocenskou a nefunguje na sto procent. Já se v termínu finalizování a odevzdávání stěhuju. Taky super. Navíc jsem se dneska ráno probudila a neusnula skrze příšerné křeče v břiše a hlavou mi blesklo: „Je to tady holka. Kolika. Nekroza střev. Slepák. Umíráš. To máš z toho jak sedíš deset hodin na pokladně a pak ještě další čtyři píšeš.“

Program v renesančních zahradách slaví nečekané úspěchy. Není tady totiž ani noha. Až na jednu odvážnou rodinku, která se přiharcuje těsně potřetí a nechá se přesvědčit, že by to bylo fajn. A já ze sebe nemusím mít tak blbý pocit.

Maminka se přiharcuje hned po skončení posledního programu, ale já mám dovoleno vypadnout z pokladny a jít jí a bráškovi všechno ukázat. Tak jdu a ukazuju. Peťa se docela baví a mamině stačí že může chodit po zahradě a otrhávat jabka… Taky dobře, nebudeme muset chodit sbírat. 😀

Večer jdeme na hogofogo večeři. U rybníka, kde Petr objeví raky pročež mu musím slíbit, že jeden večer půjdeme na lov.

Středa

Dneska jedou sgrafitta. Teda moc nejedou. Včera nebylo moc návštěvníků, ale dneska je plný barák. Před každým návštěvníkem vystřihnu naučenou etudu s pracovním názvem Nechtěli byste si zažít zámek jinak? A nikdo nic. Připadám si trapně. Musejí si o mě myslet, že mě platí od počtu prodaných vstupenek, což naštěstí ne, protože bych zemřela od hladu.

Maminka s Peťou se nudí, takže je promptně vypravuju do hradu s Matějem, kterého jsem dlouho a pečlivě vybírala ze všech našich průvodců. Ve tři jdeme všichni na edukační program, protože když už tady mamina je tak musí vidět čím se její potomek v práci zabývá. A nestačí se divit. Přijde jí nespravedlivé, že za stejné státní peníze jako bere ona (stejně nikoliv výší platu, ale zdrojem ve státní kase) si v pracovní době mažu sádrové destičky, píšu diplomky a ještě mám čas na to oblažovat pozorností svoji starou matku.

Každému co jeho jest!!!

Večer jdeme na panáka s kamarádkou. Holčičí pomlouvání jejího přítele, nám zkazí její přítel který se nečekán, nezván objevil a chaloupku nám otočil… Ale což. V momentě kdy vzadu objevím kulečník je o zábavu vystaráno. Dokonce i Peťa se chce naučit hrát, k nevelké radosti pana provozního, který chodí kolem a trousí poznámky: „To plátno stojí čtyři a půl tisíce. A koule každá dva a půl.“

Čtvrtek

Dneska je program celodenní bojovka. Sedíme od rána na stanovištích a kocháme se prázdným nádvořím. Mezi jedenáctou a druhou se situace ale obrátí a my běháme jak šroubky. Dokonce i kontrola z Budějic přijela zhodnotit náš program… Na to, že mám k ruce dvě průvodkyně, které tuhle legraci dělají dnes poprvé, to docela funguje. Bez problémů a bez stížností.

A mě se podařilo dovolat na Dolní Kounice!!!! Poslední část mého výzkumu k diplomce je tedy v cajku, jen to sepsat a vyvodit závěr!!! Smůla je, že na nádvoří pod stanem toho moc nenapíšu. Ale večer… Jedu jak drak. Mám skoro hotovo, že je čas jít spinkat poznám v momentě kdy konstruuju věty jako: „Hypotéza se potvrdila pouze částečně, přesto ji autorka považuje za potvrzenou.“