Památky mě baví

Památky, muzea, management a marketing kultury, blog

Deníček průvodkyně

O nadšení, kamarádech a zedničení

admin
Pátek
Dneska provádím. Nebo spíš běhám. Prohlídky jedna za druhou, sice ne tak plné jako včera, ale přesto. Všichni chtějí oba dva okruhy, tak se mi to hezky střídá – 1, 2, 1, 2,…. Jednu dvojku začínám jenom s jednou paní, která tady byla včera odpoledne s rodinou a nestihla dolní zámek, tak se chce podívat. Už bez rodinky.
Tesně po začátku nám na dveře mlátí čtyři důchodci. Že chtějí taky. Ale kdyby běželi na pokladnu a zpět, tak to nestihnou, takže je vpouštím k nám, s tím, že si to pak dodatečně dokoupí.
Jeden z důchodců tady v šedesátých letech pracoval pro Státní lesy Šumava a jen co já domluvím už sype historky.
„Tady byly byty. A zrovna v tomhle bydlel kamarád a u něj jsme se po práci scházeli, na pivečko. Hráli jsme karty a pili to pivo a koukali na město dole.“
„Na tu hodinovou věž v šedesátém osmém rozhodlo vedení, že vyvěsíme obrovskou svítící rudou hvězdu, aby bylo vidět, že podporujem bratrskou pomoc od Svazu. Tak ji tam pověsili, mezi ty dvě okna, ale nevedla jim tam elektřina. Takže jsme zezdola, kde byly sklady tahali tlustej kabel aby se to rozsvítilo. No tak to tam svítilo, ta hvězda, dokud nepřišla první bouřka, hvězda spadla a bylo po srandě.“
Na posledních dvou prohlídkách si vyzkouším i pracovní listy, co máme pro dětičky. V horním zámku jde jenom místní maminka se dvěma klukama a tak máme báječnou prohlídku, plníme úkoly, hledáme vzorečky na omítkách a povídáme si. Ona o tom, jak sem chodila na návštěvy ještě když tu byly bytovky a já jí na to odpovídám tím, jak to vypadalo předtím.
Jsou tak nadšení, že jdou i na druhý okruh, kde už teda žádný pracovní list není, ale i tak si to pěkně užijem.
Dokonce natolik, že se mě ptá na jméno, že bude posílat pochvalu. Tak jí zrovna vnutím i edukační programy o prázdninách a paní slibuje, že přijde.
Sobota
Dneska přijeli průvodci, což znamená, že já jenom vesele prodávám lístky a nemusím na trasu. Až najednu světlou výjimku, kdy zvednu hlavu a moje Dobrý den, se změní v Zdár, co tady děláš, protože přijel kamarád Ronald i s celou rodinkou.
Vzácné návštěvy se neposílají na trasu s průvodci, takže si vyprosím abych mohla jít jednu prohlídku já. Jsme tam jenom my, je to fajn a je to příjemné a já jsem ráda, že za mnou někdo přijel.
Večer jdeme zkoušet jeden z edukačních programů. Jdeme zkoušet výrobu renesančních sgrafitt. Zkoušíme čtyři, sádru mám všude, je to peklo. O to horší je, ale vyloupat hotové sgrafitta z rámečků. Voda ze sádry se vsáka do dřeva a jde to leda pajcrem. Zkoušíme to zlehka odsekat, vytlačit a nic. Jen ten pajcr.
Takže jedno nejmíňo rozbité aspoň natřeme, abychom vyzkoušeli jak jde vyškrabávání vzoru a jdem domů. /držba musí ty stupidní rámečky nejdřív nalakovat, než se někam pohnem.
Neděle
Dneska dělám magnetky. Je to super. Sice taky zkoušíme několik variant, ale nakonec vyhrává ta nejkomplikovanější. Zase nejlíp vypadá a vypadá (haha) že i vydrží. Takže celý den upravuju obrázky středověkých a renesančních stavebních prvků, tisknu, vystřihávám, laminuju, vystřihávám, podlepuju nagnetickou folií a vystřihávám.
A výsledek fakt pěkný.
Takže vážení, kdo se ve čtvrtek zastaví, aby si pohrál s mýma magnetkama?

244 komentářů u „O nadšení, kamarádech a zedničení“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek