O nemocnici, chemtrails a zničených zámcích

Úterý
Dneska mám povoleno vypnout si budíka a přijít do práce až se vyspím. Proč? Protože včera byl náročný den!
V neděli nám odjel kolega Lukáš, udělali jsme si na zahradě jako smuteční tryznu ohníček, popili trochu čůča říznutého kolou, já jediná zletilá jsem si život osladila trochou bourbonu. Byl tam s námi i údržbář Dominik, nejzlatější zlatíčko na téhle straně republiky. Hodnej, správnej, chytrej kluk, který to nemá jednoduchý a tak se o něj staráme jak o vlastního.
Druhý den ráno bylo sice pondělí, takže průvodci a já máme volno, ale on jako údržbář musel do práce. Bolelo ho břicho, takže si vyžádal dovolení odejít dřív a přišel k nám na byt. Ještě jsem se mu smála, že ho trocha vína vyřadí z provozu. Celý den polehával, léčili jsme bolavý žaludek různými babičkovskými metodami a já v mezičase odbíhala do kanceláře pracovat.
Večer jsme vyrazili na pětikilometrovou procházku. Všichni, protože Dominik se cítil líp, přišel i bývalý kolega Patrik a šlo se. Na rybník jsme dorazili, koupat se nekoupali, protože voda byla ledová. Cestou zpátky se ale Dominikovi udělalo mnohem hůř. Dokonce natolik, že se během rozhovoru složil jak leporelo a nebyl schopný chůze.
Zkusil nás přesvědčit, že ujde, ale když ho dva kluci podpírali a on se přesto sesul k zemi, tak jsme zjistili, že neujde.
Prohlídla jsem ho, nemám kurzy první pomoci na nic, že ano.
Voláme záchranku.
To byl horor. Musím říct, že normálně dělají na dispečinku brajgl hysteričtí volající, ale tenhle telefon nefungoval díky dispečerovi.
„Dobrý den Machová, mám tady sedmnáctiletého kluka, celý den hlásí nevolnost a bolesti břicha, teď se vystupňovaly natolik, že není schopný chůze. Slepák to nebude, bolí ho to jinak a jinde. Je při vědomí, horečku nejspíš má, nemůže bolestí ani jít. Jsme asi půl kilometru od rybníku Kramata směrem na Vimperk.“
„Kde jste?“
„Rybník Kramata u Vimperka. Směrem na Borovou Ladu, asi pět kilometrů od Vimperka.“
„Kde jste? Jak se jmenuje ten rybník?“
„Kra-ma-ta. Když pojedete z Vimperka směrem na Zdíkov, je tam velká odbočka na Borovou Ladu, tam odbočíte doleva a asi dva kilometry za tou odbočkou jsme my. Posílám vám někoho naproti, aby vás navedl.“
„Kde jste? Co se děje?“
„Jsme u rybníka Kramata, pět kilometrů za Vimperkem, směr na Borovou Ladu. Máme tady sedmnáctiletého s akutní bolestí břicha, nemůže chodit. Kolega vám jde naproti na tu křižovatku a navede vás.“
„No… to bude asi nejlepší. Tak já vám někoho pošlu.“
Tak přijela sanita. Saniťák byl moc hodný, pustil mě s Dominikem do nemocnice a tak jsem utěšovala, hlavně všechny příbuzné, přítelkyni a kamarády, kteří byli u toho. Na chirurgii jsem si zkusila jaké to je být saniťákem, protože v jedenáct v noci oni nepracujou. Chudák byl neschopný stát, sedět, nebo se jenom pohnout.
Nakonec o půl jedenácté doktorka zavelela, že neví co s ním je, takže zůstane přes noc. To byl pokyn na který jsem čekala, vytáhla z postele kastelána, který okamžitě přijel, přivezl mu věci a mě zpátky na byt. Tak jsem se naprosto nehrdinsky poblila a usnula.
Tolik drámo s nemocnicí. Dneska clý den na kase kontroluju Dominika v nemocnici, změny moc žádné, jen je mu o trochu líp, ale pořád špatně, takže zítra dostane gastrosondu a budou ho krmit trubičkou. Ach jo.
Padá Colosseum, něco si přej! Před dvanáctou spadlo! Jsem prokletá, jinak si neumím vysvětlit, že se to děje jenom mě. Volám hochům na technické podpoře a ti mi zaručují, že to je problém u nich a že to pěti minut všechno bude v cajku. Houbeles. O tři hodiny později furt vypisuju vstupenky rukou a už to je problém celorepublikový, protože to spadlo všem, včetně Hluboké, Karlštejna, Lednice a podobně.
Náladu mi nevylepší ani paní, která chápe pokladní jako snadnou oběť a začne mi vykládat o Chemtrails. Jakože jak je to hrozný, že nás tady práškujou a geneticky mutujou. A že jako nechápe proč nikomu nevadí, že nás všechny ovládá třicet nejbohatších rodin. Protože jsme všichni ovce na sídlišti.
Nemám kam utéct! A tak se umívám a přikyvuju. Ano paní, jistě paní.
Středa
Chci mít svatej pokoj. Včera odjel minulý turnus, holky byly fajn, legrace jsme si užily až až, dramat taky. Dneska přijíždí skupinka složené vesměs z lidí, kteří tady už provádí nějakou dobu, takže všechno znají a všechno ví!
Jenže Matěj může provádět až od desíti, neb mu není osmnáct a nevešel by se do zákonných norem, Káťa jede z Prahy a přijede později, takže tady mám mezi devátou a desátou jenom Klárku a modlím se aby nešlo moc lidí. Očividně se neumím modlit, protože v 10:00, 10:30 a v 11:00 jdou prohlídky, narvané lidma. Plné. Dokonce s přetaženou kapacitou. Chudák Káťa přijede, zahodí na průvodcovně kufr a jde provádět.
Ale nešť. Venku je hnusně, takže lidi míří na zámek. A já si bláhově říkám, že budu psát diplomku, abych všechno stihla. Jenže nenapíšu ani čárku, protože při neustálém korzování návštěvníků se mi trhají myšlenky a nedávají smysl.
Ještě štěstí, že Colosseum se zatím drží. Blbý je, že jak je hnusně tak na zámek lezou i lidi, který by to jinak nenapadlo.
Když se mi potřetí stane, že na pokladnu vleze muflon a místo pozdravu na mě vybafne: „Proč to máte tak hnusný?“, mám co dělat abych je neposílala z otočky do háje: „Máme to hnusný, protože sem chodí jenom hnusný návštěvníci.“ místo toho se mile usmívám a ptám se: „A Trosky znáte?“
Taky zjišťuju, že kolik řečí umíš tolikrát si člověkem, ale já bych se měla krotit. Ovládám pět jazyků, mateřský v to nepočítaje. Na pokladně většinou mluvím anglicky, protože tam jsem nejjisětjší v kramflecích, jenže když slyším návštěvníky používat jazyk, který znám, tak mi to automaticky přepne a oni jsou blahem bez seebe, že našli někoho kdo ovládá jejich mateřštinu. Dneska přišel pár. Mluvili na mě anglicky, mezi sebou francouzsky. A mě to zase v hlavě cvaklo.
Diskuze byla v pořádku dokud se omezovala na „Cent écus, SVP.“ a „Votre billet.“ V momentě kdy jsem francouzsky začla vysvětlovat jak je muzeum uspořádané, byl problém. Ici c’est l’exposition de la nature, Il y a l’exposition de…“ a v ten moment jsem byla v háji, protože netuším jak se řekne knihtisk francouzsky. No nic, společně jsme to doklepali, já se hrozně omlouvala, oni hrozně děkovali, že to je poprvé co na ně někdo v České republice mluví po jejich. A to že už byli i na Krumlově.
Nakonec jsem si ještě v návštěvní knize vysloužila pochvalu, které tady nikdo nerozumí: „Charmant petit musée avec un accueil adorable en francais. Merci!“
Čtvrtek
Dneska je oproti tomu krásně. Sluníčko pálí, nikde ani noha, takže mám otevřeno, sedím na sluníčku před pokladnou, piju kafíčko, mazlím se s Bertíkem. Přidává se ke mě konzervátorka, průvodkyně a nakonec i šéfová, takže máme pekný ranní babinec. A Bertík je mezi námi králem a může se samým blahem uvrnět.
Vcelku pěkné ráno mi nedokážou pokazit ani návštěvníci. Ze startu sem chodím skutečně jenom milí a přívětiví, ale kolem poledne to jsou vážně případy. Jako třeba děda, který vysupí do schodů k pokladně a já jako chápu, že je unavený a chce si sednout. Co nechápu je proč si sedne na lavičku tři metry od kasy, která je navíc oddělená dveřma, otočí se na druhou stranu ode mě a začne se mě na cosi vyptávat. A pak proč to jako neopravíme. A proč chceme za vstupné do muzea po staříčcích důchodcích čtyřicet kaček, a proč… A pořád dokola.
Rodinka s bandou nevychovaných tříletých dětí se přiharcuje kolem třetí. Že jdou na edukační program. Tak se omlouvám, ale že tenhle týden programy nejsou, protože máme v zahradách dětský tábor a není to prostorově ukočírovatelné. Že ale i na webu je napsané, že programy tenhle týden nejsou. Jedna utahaná matka na mě začne ječet, že to teda jako není pravda, že se koukali a jedou sem jen kvůli tomu.
Nepomůže ani fakt, že jí na webu ukážeme upozornění, že programy nejsou. A že jsou navíc pro děti od šesti let.
Naštvaně si aspoň kupují lístky do muzea, kde to spratci rozeberou na kousíčky a ještě zničí jednu interaktivní pomůcku, když z ní strhají obrázky nalepené na deskách.
Fakt super.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek