O R2D2, BB-8 a (po roce opět) diplomce

Vozím sebou do práce kolegyni, je to fajn mít si s kým v autě povídat. Dnes se moc netěším, protože státní svátek a státní svátek znamená moc lidí. A taky že jo.

Přijdu a hned z otočky jdu hlídat výstavu. Ještě že tak, mohla jsem přijít o geniální angločeskou scénku dvou znalkyň filmového umění.

(Scénka je pro větší autenticitu přepsána foneticky!)

Zakousla jsem se do propisky a usilovně předstírala, že nic neslyším. Obě dotyčné dámy pak konstatovaly, že ve výstavě krom Ártůdýtů (ve vitrině je vystavený skutečně ten nový droid ze SW – BB8) nic zajímavého není a odkráčely do parku. 

V jedenáct hodin na mě vychází prohlídka salonky. Na to se těším. A oprávněně. Sice se všech deset ze začátku tváří na mě jak tygr na škubánky, ale posléze se mi podaří je rozmluvit a strhnout. Místo půl hodiny jsme v expozici hodinu. 

Mrzí mě to, ale když ono je zajímá co říkám, ptají se k věci, chtějí vědět víc a já hrozně ráda poučuju lidi. 

Jako pokání jdu ještě několikrát pohlídat výstavu, což mě fakt nebaví.

Odpoledne na mě vychází dvě dlouhé prohlídky a je to rozčarování. Dopoledne mě tak příjemně naladilo a odpoledne jdu s vyloženými muflony. Jak ten pojem nerada používám, tak teď si ho zaslouží. Jediný z celkem asi padesáti návštěvníků v těch dvou skupinách, který se tváří, že ho to aspoň trochu zajímá je novinářka z Českého rozhlasu, ale tu zajímá spíš jak by si měla ke mě stoupnout, aby můj výklad dobře snímal diktafon. 

Pusto prázdno. Oproti úterním davům není co dělat. Taky dobře. Včera jsem se totiž vypravila na Buchlov zjistit si pár materiálů k diplomce. Odjela jsem po dvanácti hodinách bohatší o flashku plnou gigabajtů fotek, skenů, PDF dokumentů a poznání, že mám teda fakt co robit, protože je tam víc práce, než jsem si myslela. Depozitáře jsou plné předmětů, dokonce se podařilo vyhmátnout podklady, které potřebuju (dobře, Libušce se podařilo vyhmátnout) ale bude třeba nastřelit finanční rámec, restaurační záměr (který nejspíš omezím na větu Je třeba restaurovat 90 % vybraných předmětů.) a spoustu dalších marných kravin, které jsem původně vůbec nechtěla zpracovávat.

Diplomka ale bude. Jsem se rozhodla. Že to dopíšu! Včas! A vůbec!!!

Jedna prohlídka a jedna výstava jsou maximum, které jsem dnes ochotná odpracovat. Ono ostatně není moc co víc řešit. Je všední den, lidi jsou v práci (tak jako já, haha!) a nikde nikdo. Takže zbytek ne vkládám do diplomky obrázky a s potěšením pozoruju jak se zvyšuje počet stran.