Sobota
Vlastně jsem pořád ještě měla mít volno. Jenže! Začíná volně přístupná výstava Lev a Orlice o Lucemburcích na Veveří (a Moravě) a bude to docela zápřah na organizaci. Takže šéf povolal co nejvíc starých a stálých průvodců aby ten nápor zvládli. Taky se ode dneška zvedá vstupné do areálu (ze 20/10 na 40/20), takže je potřeba na brány posadit někoho komu nevadí, že na něj nespokojení návštěvníci budou hulákat. A taky!!! (jo je toho dost) nám sem dočasně zapůjčili pontifikální rukavici svatého Vojtěcha.
Což je rukavice kterou Vojtěch podle legendy ztratil v Libici, kde pohřbíval své pobité příbuzné, zatímco zároveň v té době sloužil mši v Římě (jakože konal zázrak a byl na dvou místech zaráz). Rukavici v Libici ztratil a tu teď máme vystavenou na Veveří. Alespon tak praví legenda, ale realita je zase trochu jinde. Rukavici nechal na zakázku vyrobit Karel IV. a je to „překrásná ukázka mistrovské práce českých řemeslníků“. Takže není z 10. století jak se tvrdí, ale ze století 14..
Samet už z ní trochu olysal, perličky se odpáraly, leč výšivka s motivy Petra, Pavla a Ježíše Krista na manžetě je pořád dobře viditelná a rozpoznatelná. Vypadá jako natištěná. Ale je vyšitá. Tak drobné a precizní stehy aby pohledal.
A já se pro dnešek stávám strážcem rukavice. První hodinu je to legrace. V hradě je příjemný chládek, s holkama, které hlídají výstavu, si povídáme, lidi jsou příjemní.
Kolem poledne už je to otrava. Rukavice je furt stejná, v hradě je zima, lidi vejdou do hladomorny hodí oko na rukavici a už se tlačí zpět.
V jednu začínám počítat minuty. Mrzne mi zadek. Jednou za hodinu otevřu dveře a zase je zavřu.
Ve dvě už odečítám snad i vteřiny.
Navíc na pátou potřebuju stát dole na parkovišti, protože jedeme s Head Hunterzzz na koncert do Břeclavi a nemůžeme se moc zdržovat.
Á propos – koncert… Bylo to moc hezké až na to že to chvilku vypadalo, že nebude. Přesně v ten moment, kdy se kluci začali chystat, spustil blizard století. Všechno se zase sklidilo a čekalo… A když už to vypadalo, že teda jako vůbec nic, někoho napadlo, že můžeme na punk odehrát v loděnici. Bez zvukaře, jenom na komba. Znělo to skvěle, atmosféra byla boží. Takže super akce.
Neděle
Přijela jsem do práce pozdě. Ne o moc, o třicet minut, ale ty důvody.
Moje životně důležitá taška od notebooku. Ta jediná taška, v níž je můj notebook, peněženka, doklady, klíče od domu i práce, učení a pracovní věci…Tak přesně ta taška byla omylem naložena do basákovy dodávky, kterou se po včerejším koncertě vydávali na divadelní zájezd do Itálie. Zjistila jsem to potom co jsem celou cestu z Břeclavi odřídila do Brna. Toho pakoně, který větu: „Vem ze zadního sedadla černou krosnu a dej ji do dodávky.“ vyhodnotil jako: „Vezmi krosnu, tašku a vůbec všechno co na tom sedadle najdeš a dej to do dodávky.“, jsme pak naštěstí hned potkali v hospodě. Myslela jsem, že ho zavraždím. V hlavě se mi rojily plány:
- Pojedeme okamžitě za dodávkou (toho času už na dálnici v Rakousku) a odchytneme se.- Tuto variantu zavrhl můj unavený muž, že už nikam nejede.
- Osazenstvo dodávky mi nechá tašku někde na benzínce v Rakousku, kam si pro ni přijedeme druhý den – Tuto variantu jsem zavrhla sama, neboť nechci aby mě okradl rakouský čerpadlář. Už jsem zmiňovala, že taška a věci v ní jsou pro mě životně důležité?
- Osazenstvo dodávky bude hlídat tašku jako oko v hlavě a 12. července mi ji přivezou.- Tuto variantu jsme moc neřešili. 9. musím řídit a to bez papírů sice jde, ale jde o papíry.
- Osazenstvo dodávky sbalí tašku do úhledného balíčku, ten vycpe igelitem a vším možným,pojistí balíček na vysoké sumy a doporučeně ho pošle zpátky ke mě. Poštovné slíbil uhradit ten kůň, kvůli kterému se tohle celé podniká. – Varianta byla obecně odsouhlasena a odesemeskována osazenstvu dodávky.
Takže moje taška si odjela na dovolenou do Itálie… A já kvůli tomu nespím a pak jezdím do práce pozdě. Jedno pozitivum celá ta situace má… Můj muž je blahem bez sebe, že teď může řídit pořád jenom on a já se necpu za volant.
