O tom jak jsem se zašpinila a edukovala

Úterý
Dneska jsem si vzala svoje nejhorší hadry. Ať si kdo chce co chce říká, nezešpiním si jediné slušné kalhoty na provádění v dílně kde celé dopoledne matlám ty pitomé sgrafita. A pitomé myslím, v tento moment zcela upřímně. Nesnáším, když se mi něco nedaří. O to víc nesnáším, když někdo něco vymyslí, mě se to zadá a poraď si. Kdybych si to vymyslela celé od startu tak budu vědět, že nepodařené pokusy jsou jenom a čistě moje chyba, a že jsem něco zmršila při vymýšlení postupu. Ale takhle nevím, jestli jsem idiot já, nebo ten kdo to vymýšlel.
Zároveň dneska spouštíme edukační program Poznej renesanční zahradu! V jedenáct nejde, takže jsem si předchystala pomůcky a šla zase sádrovat. A že se sádrovalo jedna radost… Poměr mezi těmi zkaženými a povedenými se zlepšuje z 3:1 na 1:1 což mi přijde jako velký úspěch. Stejně to nic nemění na faktu, že jsme jenom na zkušebních vzorcích zabili dva dny a pět kilo sádry.
V jednu odchází edukace, takže si s jedním chlapečkem, který se cítí být povznesen, že je náš první testovací návštěvník, parádně pohrajeme v zahradách. Jenže to znamená, že jsem dva kluky z údržby musela nechat s mými sgrafiti zrovna v citlivé části rozlévání rychle tuhnoucí sádry.
Srdce mám až v krku, když se jdu podívat na výsledek. 4 hotové, 4 rozbité, to není tak strašný.
Druhý edukační program jde kolega Lukáš, tak místo něj střežím pokladnu.
A v pět se všichni přesunem do dílny a společně s průvodkyní Aničkou a údržbářem Davidem, který se kvůli nám vrátil do práce, matláme, patláme. V momentě kdy nás napadne přinést si z velké dílny rádio, z toho máme večírek.
Jenže který večírek končí naprosto zaflákaným oblečením od sádry, sádru mám ve vlasech, protože ji barvíme, tak jsem celá černá a mejdan ukončuju hrubou koupelí v ledové vodě a solvině, dole u kluků z údržby.
O čtyři hodiny později je před námi 43 úhledných nabílenýách destiček, na které jsme tak pyšní, že nám až přijde líto dávat je návštěvníkům.
Středa
Dneska běží program se sgrafitem. Jedne z našich báječných údržbářů vyřezal model renesančního sálu, který je rozebírací, dokonalý, má krásný záklopový strop a je prostě božácký. Já chci takový domeček na hraní. Ale místo hraní sedím na kase a nabízím lidem, že si mohou jít hrát místo mě. A docela to funguje. V jedenáct na první edukaci odchází 5 lidí. TO je třetina kapacity. To je super.
Během dne se točíme na pokladně, u sgrafit a v kanclu. Docela to funguje. Druhý edukační program vyzkoušený.
Čtvrtek
Dneska běží bojovka. To je takový prográmek, během něhož je celý den otevřený prostor dolního zámku a na třech stanovištích se plní šest úkolů. Za ty se sbírají razítka a za razítka je odměna, prosté ne?
Začínám den na prvním stanovišti. Hned od rána se ženou davy lidí, což je divné protože je hezky a v Husinci oslavují upálení jejich nejslavnějšího rodáka za poslední tisíciletí. A všichni na program.
Razítka chtějí sbírat děti i dospělí. Na stanovištích jsem já s Lukášem a doplňují nás průvodci.
Je to vtipný, nejvíc když fouká vítr a moje magnetická tabule se houpe ze strany na stranu. Pokouším se to spravit já, pokouší se to spravit kluci z údržby, které nakonec nenapadne vhodnější řešení než tu tabuli držet. A tak sedí a drží.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek