O záchodech, liliích a Velké ceně

Pátek
Jsem lama a looser. Zaspala jsem a to tak, že velmi. V 8:05 jsem se probrala a debilně civěla na budík. Vedle mě se probudil drahoušek a dotázal se jestli jsem náhodou nezaspala. A já v tom sladkém oparu polospánku, jsem ještě jednou zabrejlila na display a odvětila, že nikoliv. Až potom co jsem se uložila ke sladkému spánku, mi došlo, že 8:05 už většinou stojím na druhém konci Brna a čekám na autobus. Vystřelila jsem a začala cvakat omluvnou smsku do práce. Druhej autobus přijíždí na hrad o půl jedenácté a to už je sakra pozdě. A tak se můj nejdražší s mohutným mlčením probral a šel vyzvednout auto aby mě mohl do práce odvézt.
O půl desáté (tedy jenom s hodinovým zpožděním) jsem doklusala do práce.
 
Na druhým okruhu mám rodinku. Matku to zajímá extrémně, tatínek rezignovaně přitakává a pubertální dcera je očividně otrávená. Tak si povídám s maminkou a je nám fajn.
Odpoledne jdu na Lva a Orlici. Můj skvělej plán pohnout s magisterkou se proto tak nějak nekoná. Navíc se vedle mě v chodbě aranžují lilie a alergie kope a kope a mě napuch oko. Vypadám jak idiot. Ale zas nejsem takový idiot abych neuměla odpovědět na pozdrav jako většina návštěvníků, mezi nimiž tedy vyniká chlapík s bílými ponožkami v trekových sandálech. Pozdravím ho, on mě sjede pohledem, vyhodnotí to tak, že mu za to nestojím a jde dál. No dobře, já se nepotento.
Perlou dne se ale stává starší paní, která vleče za rameno asi dvanáctiletou vnučku.
Prosím vás, kde tu máte toalety.“
„To musíte přes most a nahoře nad bufetem. Je to ani ne dvě stě metrů.“
„To nemáte aspoň Toiky někde blíž?“
„Ne bohužel opravdu nemáme.“
Paní vychází zpět do průjezdu, kde čeká její manžel.
Tak co? Víš kde mají záchody?“
„Tady žádné nejsou. Pojďme, může se vyčůrat někde v lese.“
Sobota
Dneska jsem poctivě vstala. Jenže kamarádka, kterou vezeme do práce ne. Takže čekáme než se dopraví na styčné místo.
Po příjezdu do práce mě přepadá hrozný kopr (google, bratři a sestry) a navíc se mi rozjíždí migréna. Už týden mě pobolívá hlavička, ale dneska je to teda výživné.
 
Prohlídka prvního okruhu v jedenáct mi nepřidá, neboť dneska startuje oficiálně výstava lilií a ten puch je cítit i do přízemí přes zamčené dveře. V červených salonech se mi dělá vyloženě mdlo, páč je tady lilií nejvíc, dveře jsou zavřené a vzduch těžký a stojící. Málem to se mnou šlehlo. A nejenom se mnou. Když zbaběle prchám do vedlejší místnosti, tak se za mnou vypotácí důchodkyně s napuchlým obličejem a sděluje mi, že je taky alergik. No bomba, naštěstí to přestála a nemuseli jsme ji pouštět z hradu ven, nebo volat rychlou.
 
Odpoledne jsem si vybrečela hlídání výstavy kostýmů. Normálně bych tam nevlezla, neboť tu výstavu nesnáším. Ale zase je tu klid, takže si můžu nerušeně zacvičit (ne abyste na mě práskli, že se zpronevěřuju svým zásadám!) a dopsat tu magisterku. Jenže v momentě kdy si ji otevřu mi dojde proč jsem ji minule nedodělala. Neboť nemám potřebné informace a navíc ani internet, takže ji můžu zase potupně zavřít. Ikdyž ne jenom tak potupně. Nejrpve jsem stihla dopsat inteligentní, dlouhý, podložený a ocitovaný odstavec o památkách ve správě obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, než mi došlo, že ty jsou pro moji práci naprosto irelevantní a celý odstavec jsem zase smázla. To mě fakt naštvalo.
 
Migréna mě ale neopouští, takže až do zblbnutí hraju karty a nebo čumím do zdi. Je to svým způsobem uklidňující. I když mám dojem, že se mi rozjíždí horečka a kamarádka vyhrožuje epidemií žloutenky typu C. Nejsem žlutá, je to v cajku, ikdyž hypochondr ve mě ryčí blahem – žloutenku jsme ještě neměli.
Neděle
Prší! Prší! Jen se leje! To je super! Máme radost! Celý víkend totiž frčí Velká cena, kterou samu o sobě nesnáším. Natož když kvůli ní po Brně stojí zvýšené množství policajtů, všude jsou šílení motorkáři, kteří si myslí, že i okreska mezi hradem a Bystrcí je součást okruhu a večer se titíž motorkáři potácejí ožralí po centru a blijou kde se dá. A s takovýma se pak musím rozčilovat v hradě.
Ale dneska prší, takže všichni sedí schovaní a nikam se jim nechce. Radovat se můžu, neboť už v červenci jsme překonali loňskou návštěvnost, takže teď už jenom sklízíme vavříny…
 
Nakonec stejně pracujeme, neb přijíždí zájezd důchodců.
Potvrzuje se mi, že organizované zájezdy důchodců jsou nejlepší. Je s nima legrace, opucháme společně z pylů, keré po dvou dnech vyplnily každou volnou mezírku v expozici a chválí mě, chválí.
Prej jsem šikovná. Jako, že hodně. A kočka. Neustále opakují, že mi to sluší. Že jsem krásná. Balzám pro moji duši. 
 
Odpoledne na bránu jsem si nastahovala hromadu materiálů k magisterce. Jo, ještě totiž nezačal druhý ročník a já už mám z jedné magisterky čtvrtinu, druhou rozepsanou, dokumentaci k absolventskému projektu rozdělanou a producentský záměr rozodrážkovaný. Kdyby vás někoho napadlo studovat dvě vysoké školy, vyberte si takové kde nebudete muset smolit čtyři diplomové práce.
 
Večer si pro mě přijel drahoušek. Jedem k tchánovi na rodinnou večeři, kde jsem terčem obecnýho posměchu neboť mám hladík a futruju se jako zjednaná. Myslím, že i můj drahoušek, který ví jaká jsem popelnice, se diví.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek