Památky mě baví

Památky, muzea, management a marketing kultury, blog

Deníček průvodkyně

O zákuscích, Janu Čenském a medvědovi

admin
Pátek
Dneska je dívadlo. Na nádvoří se bude hrát příběh Coco Chanel, tak se těšíme a jdeme se podívat. Jenže mezitím musíme odmakat směnu. Na pokladně je mi hej, diplomka zdárně pokračuje, přes počáteční odpor má kapitola s ekonomickou analýzou a doporučeními už skoro dvacet stránek, osmnáct tabulek a devět příloh a to jsem teprve ve třech čtvrtinách té kapitoly. Navíc mi dnes ráno kastelán z Housky poslal vyplněný dotazník, takže mám radost. Dolní Kounice ovšem pořád nic. Ale aspoň půl výzkumu dám dohromady.
Lidí je málo, sluníčko svítí. Průvodce Matěj ráno využil pozdního nástupu na směnu a přinesl zákusky, takže si na pokladně můžu udělat hostinu. Samože, když nejsou poblíž návštěvníci, kteří by mi je záviděli.
Pozoruju totiž prazvláštní věc… Návštěvník přijde na hrad, koupí si prohlídku, jde a očividně ho to vůbec nebaví… Až do momentu, kdy uvidí uklízečku s koštětem, nebo průvodce jak pije/kouří/jí/čte si knihu na nádvoří, nebo hradní kočku jak leží na sluníčku. Vždycky jsem měla dojem, že lidi jdou na hrad koukat na něco co doma nemají, co jen tak neuvidí, ale největší úspěch vždycky sklidí věci, které běžně znají, nebo dělají taky. Na základě tohoto pozorování navrhuju novou prohlídku Zákulisí zámku, lístek bude stát pět stovek a návštěvník bude moc hodinku sledovat jak jím, piju, píšu na počítači, nebo si čtu. Za tisícovku bude interaktivní prohlídka Omeť si zámek, kdy nafasují koště a s průvodcem budou zametat v prohlídkové trase.
Sobota
Včera večer bylo na nádvoří divadlo Agentura Harlekýn přivezla představení Coco Chanel. V titulní roli se představila Libuše Švormová (starší Coco) a Michaela Dolinová (mladá Coco). MIluju Chanel, miluju Coco, miluju divadlo, takže jsem vesela zaujala místo v poslední řadě (to abych nezabírala prostor platícím návštěvníkům) a užívala si. Hezky udělaný, Jan Čenský v rolích všech mužů, kteří prošli jejím životem a postelí byl báječný. Dokonce to vyšlo tak krásně, že ta ohlášená bouřka se spustila až v momentě, kdy představení skončilo a uklízeli jsme. Dramatický závěr představení byl ještě zdramatičtěný, protože foukalo a vítr poshazoval půlku dekorace na scéně. Uhráli si to, poděkovali a ještě nám Čenský pomohl odtahat lavičky, aby na ně nepršelo.
Na to, že je hnusně, tady moc lidí není. Prohlídky chodí poskládané jaksi taksi, vůbec z toho dnešního dne nemám radost. Jediné co mi náladu trochu spravuje je fakt, že jsem dodělala co jsem mohla z diplomky č. 2. a odeslala ke kontrole kapitolu z diplomky č. 3. Můžu se vrhnout… na další kapitoly… Ach jo.
Večer jsem znechucená, nechám se kolegyní odvézt do Tesca pro zeleninu a do restaurace na hambáč. I s hranolkama a cibulovýma kroužkama, mám hlad a chuť. Jenže zvládnu tak půl hambáče a je mi zle. Žáha, ta nenáviděná nemesis, o které jsem naštěstí už dlouho neslyšela se zase ozvala. A v plné polní. Takže jenom hekám jak veliký zlý pes a umírám.
Neděle
Je nějak divně, počasí jakoby se nemohlo rozhodnout, to zas bude den. A taky že jo, nachystám si muzeum, jdu odemknout hlavní dveře, že si jako posedím chviličku na sluníčku s kočičkama, než dorazí návštěvníci. Posedím si leda tak zpátky na kase, protože už před devátou tak poskakuje pán a hrozně moc chce do zámku. Takže první prohlídka v devět, a pak další po půlhodinách až do oběda. Vrcholem jsou návštěvníci, kteří dorazí kolem druhé:
„Rodinný!“
„Dobrý den, budete chtít do zámku, nebo do muzea?“
„Zámek.“
„Dobře, máme dva prohlídkové okruhy, oba otevřené, bohužel vás musím upozornit, že oba jsou nezařízené, takže tam není žádný mobiliář, nábytek, obrazy, nic. O to víc se ta prohlídka věnuje kontextu, historii, rekonstrukci a podobně. Protože máte malé děti, tak vám můžu ještě prodat tenhle pracovní list, který byl vytvořený právě pro děti, koresponduje s prohlídkou a za splněné úkoly dostávají samolepky.“
„Nechci. Oni jsou zvídaví a zajímá je jak se dřív žilo.“
„No to se tady ale právě nedozví. Ten okruh je poměrně hodně specifický.“
„Rodinný na zámek.“
„Dobře poprosím vás o stodevadesát korun.“
„To je vrchol tohle. Na Žebráku měli aspoň medvěda.“

171 komentářů u „O zákuscích, Janu Čenském a medvědovi“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek