Vimperk 2017 poprvé

Pátek
Dneska poprvé pracuju. Ráno se dozvídám, že kancl dostanu až zítra, protože je tady moc lidí na výpomoc s projektem a málo stolů, takže se schovávám na průvodcárně. Jsem tu ostatně sama, takže mám klid.
Hned ráno jdu ale ještě jednou cvičně projít trasy s kastelánem, protože si za boha nepamatuju jak se co odemyká, kudy se jde a jaké byly jednotlivé vrstvy v sondách.
Procházíme, osvětlujeme jak bude probíhat rekonstrukce, co se jak kde změní abych to mohla vykládat lidem.
Pak jdu ještě jednou sama. S papírama v křečovitě sevřené ruce si v hlavě sumíruju co bych tak těm lidem mohla říkat. Čím víc koukám na sondy, tím víc jsem si jistá, že to bude složitý. Rozeznám od sebe jednotlivé vrstvy, dokážu říct, která je první a která poslední, ale ty mezitím jsou naprosto marné a promíchané.
Nakonec je to velmi klidný den. Prohlídka, kterou bych měla jít já, jde až ve tři hodiny. Pohoda. Jsou tam dva zapálení důchodci, paní má trochu problémy s nohama, takže jdeme pomaleji, což je dobře aspoň nepřijdeme moc brzo zpátky.
Ve čtyři mám padla, přestože bych měla pracovat ještě hodinu, nemá to smysl, nikdo tady není.
Uvidíme co zítra, mám dlouhej den.
Sobota
Nechce se mi vstávat. Nevím čím to je. Ale dneska se jdu zaučovat na pokladnu, takže by mohla být legrace. Colosseum znám, aspoň mlhavě, takže nabouchat do palice hlavně jak se dělá storno, platba kartou a denní uzávěrka. A pak děj se vůle boží…
A ona se děje… Zrovna dneska jak na potvoru se všichni svatí rozhodli, že mi ten první den udělají zajímavý. Hned na prvním prodeji si vyzkouším storno, protože „my nechceme tuto, my chceme tuto…“, pravé drámo ale začíná když vypadne elektřina. Nejdřív jenom klekne počítač s pokladnou, ale hned začne nabíhat. Pak klekne komplet horní zámek, i s muzeem kde je v ten moment asi deset lidí, kanceláří, pokladnou, tiskárnou, vším. A u nás prý problém není. Naštěstí to začíná nabíhat asi po deseti minutách. Ale v pohodě, naštěstí v mezidobí nikdo nic nechtěl.
Následně přijde šílený důchodce, který si asi chce povídat, bohužel mu nerozumím ani slovo, má hroznou řečovou vadu a hlavně si chce povídat o tom, jak Vimperk vypadal, když tady před třiceti léty kdesi působil. Já netuším jak vypadá dneska, natož před třiceti lety. Moji taktiku úsměv a pokyvovat zabije hned v úvodu kdy se začne na něco vyptávat a já nevím nač.
Prohlídky docela sypou, každou hodinu odchází skupinka, sice maličká, ale odchází.
Večer jsem vyrazila na nákup, Tesco je prý blízko. No nevím. Kastelán, který šel shodou okolností taky večer doplnit zásoby mě našel jak kráčím úplně na druhou stranu přesvědčená o tom, že když půjdu dost dlouho, určitě to Tesco najdu. Nejspíš bych našla, ale v Německu. Ale cider a tu proklatou krabičku na obědy jsem nakonec koupila.
Neděle
Je to tu. Nechce se mi vstávat, rozhodně se mi nechce vstávat z vyhřáté postele do šumavského sychrování, které přestože po ránu svítí sluníčko a je teplo, je pro nás dítky jižní moravy, přece jenom trochu studené. Nakonec jsem rezignovala na oběd, hodila do batohu jogurt a doběhla na čas. První. Chvilku jsem počkala, jako co se bude dít a pak naprosto vyděšená volala šéfové Lucii, co se děje, jestli to není nějaký zvrhlý iniciační rituál, něco ve stylu Ukážem ti co a jak a pak uprchneme… Naštěstí není, jsou na cestě. Zámek otevírá na čas a jako by toho zatěžkávání včera nebylo dost, tak mi nenaběhnou kamery na nádvoří. Což se prý nestává. Vyzkoušíme kde co, až na obligátní vypnout a zapnout, což jak se ve výsledku ukáže je řešení skutečně všeho…
Prohlídek není tolik jako včera není třeba stresovat. Za to nějak víc lidí, nebo co. Já si jdu konečně vyzkoušet prohlídku dolního zámku a je to teda zkouška se vším všudy. Dva češi a jeden angličan. Takže dvojjazyčně. Víte někdo jak se řekne bobrovka, nebo dřevomorka anglicky? Já už jo. 😀
Na pokladně sedím a nevím do čeho bych píchla. Do diplomek, pravda. Takže vytahuju absolventskou dokumentaci a ladím.
Odpoledne naštěstí pár minut předtím než odjíždí moje šéfová, kterou volám v případech nouze, přichází pán, že tu byl v pátek a zapomněl načíst klíč k památkám, takže si fakt vyzkouším všechno. Nejenom storna, ale i zpětné dohledávání vstupenek a načítání klíčů.
 
Večer je třeba sbalit výstavu v druhém patře galerie. Uvažuju nad tím, že tohle není jenom práce, ale i hubnoucí fitness tábor, protože ty schody jsem vyběhla víckrát než by bylo zdravé.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek