Hlášku z populárního seriálu, skloňujeme všichni už od půlky června. Zima je super. Hlavně proto, že hrad má zavřeno. Na rozdíl od některých zámků v severních Čechách, nejsou moravské objekty temperované, takže do nich v zimě nikoho nepouštíme.
Veveří zavřelo k poslednímu říjnovému víkendu. A o týden později se konala pravidelná každoroční průvodcovská vycházka.
Akce, které se účastní staří, emeritní, noví, nezkušení průvodci a šéf s paní kastelánkou. Hezky všichni po kupě.
Začínáme na brněnském přístavišti. To abych se rituálně vysmáli místu, které nám během sezóny způsobuje žaludeční vředy a zahlcuje nás tisíci návštěvníků s pojízdnými vstupenkami. V listopadu už mají 3 týdny zavřeno, lodě smutně trůní na břehu a my se jim můžeme v duchu posmívat.
Pokračuje se procházkou. Po pravém břehu přehrady, tedy tom vzdálenějším od hradu- Prý abychom utužili kolektiv a udělali něco pro zdraví. Procházka nám ovšem také umožňuje navštívit hospody po cestě, pokud jsou otevřené a pokud nejsou tak se posilňovat za pochodu z příruční placatice. To vše pod maskou pochodu pro zdraví.
Letos to skončilo klasicky. Mladší ročníky pochodovaly rázným tempem, maje v čerstvé paměti, že se nesmí loudat, jinak je dožene prohlídka za nimi a starší zasloužilé ročníky, maje všechno na háku, jdou volným tempem a plkají s vedením. V některých případech, kdy se průvodci etablovali jako kasteláni a stálí zaměstnanci na jiných objektech, porovnávají zkušenosti a svorně nadávají.
Zkušenosti s průvodcovskými večírky jsou popisovala už tady. A veverské Vycházky vypadají podobně. Akorát se víc pouští muzika, respektive se více hádáme nad přehrávačem, protože se nedohodneme na stylu. Společné vaření odpadá, protože, jak jsem psala tady, hradní trouba i vařiče nestíhají uspokojit tolik hladovců, takže na plotně jenom ohříváme medovinu a večeři si objednáváme. To je populární hlavně od doby co jsme zjistili, že Don Antonio, ketrý má skvělou pizzu i burgery, je ochoten dovážet i k nám na barabiznu.
Nacpali jsme si pupky a začala zábava. Tedy volné diskuze. Kolegyně rozvíjely teorie o všehomíru. Kolegové historici vytáhli plstěné šavličky a proměnili halu v kolbiště. To pokračovalo, dokud náš šéf nevyřkl tu osudnou větu: „Chladíme šampáňo.“ Nevím, vážně nevím, kdo s tím začal, ale na každém večírku na Veveří se sabruje šáňo. Z pochopitelných důvodů nikoliv drahé a luxusní šampáňo (ten pochopitelný důvod na mě kouká z každé výplatní pásky), ale dělá se to.
Poslední dobou se toho vesele ujímá kolega, který nejenom, že šavli vlastní a sní o tom, že bude husarem, ale tady se mu daří odseknout hrdlo se zátkou aniž by rozrazil celou flašku a polil sebe a okolí, nebo si o střepy rozsekal ruku.
Nechápejte mě špatně, šampaňské já ráda, dokonce i nesmírně ráda pozoruju muže sabráž provádějící, ale očekávám, že to bude vyvrcholení nějaké nesmírně slavnostní události, nebo bujaré veselice. Tuhle sobotu tomu něco chybělo.
Ale zpět k všeobecné zábavě. Každoročně je neopomenutelnou součástí večera vyhlášení soutěže. Ta soutěž nese jméno jedné z našich bývalých kolegyň (Zdravíme na Vimperk!), která vždy s přehledem všechny ostatní vydrtila a odnesla si výhry. Je to soutěž o „nejvýkonější“ průvodce. Ze statistik se vyjedou čísla a podle nich se udělují hodnotné medaile – Fidorky!
Vyhlášení probíhá jednak po měsících, jednak celkové a světě div se, bubny viřte, pionýři mávejte – já dostala medaile dvě.
Jednou za měsíc březen, protože v březnu jsme měli otevřeno jenom tři dny a mě ještě bavila práce a život a druhou medaili jsem vybojovala v celkovém součtu, kdy jsem skončila třetí.
V roce 2016 jsem totiž odvedla celkem 103 prvních okruhů s celkovým počtem 1977 návštěvníků. 28 druhých okruhů se 108 návštěvníky a k tomu ještě 2 nahlášené anglické prohlídky s 34 návštěvníky.
Těch anglických prohlídek bylo ve výsledku ještě o trochu víc, ale nebyly předem hlášené, takže v systému nezaznamenané. Ale pro mě to znamenalo 3. místo, oříškovou Fidorku a poznání, že ikdyž se práci vyhýbám jako čert kříži, tak je mi to prd platné.
Co se ale snažím říct, je to, že sice držkuju na blbé návštěvníky, dotěrné návštěvníky, vtipné návštěvníky, rigidní systém a svůj blbý timemanagement a už od půlky května stříhám kalendář, abych věděla, za jak dlouho ta zima konečně přijde, ale nejpozději po Vánocích se mi začne strašně stýskat a já začnu stříhat další metr, abych věděla, kdy už konečně ten hrad otevře.