Buchlovice

admin6. 5. 2016

Psát o zámku v Buchlovicích by mělo být snadné, ne? De facto dceřiná společnost hradu Buchlova. Krásný barokní zámeček s ještě krásnější zahradou.

Jsem ostuda ostudná, protože na zámek jsem se první rok svého provázení dostala až ke konci měsíce a prohlídku jsem pekelně odbyla. Na druhou stranu, kdykoliv teď jedu kolem, nebo vím, že budu potřebovat nějaký program pro návštěvy, tak kloubím dohromady návštěvu hradu i zámku, protože co si budeme povídat, dává mi to nejvíc smysl. Jedno patří ke druhému.

Buchlovický zámeček se nachází ve středu městysu Buchlovice. Vchod do areálu najdete kousíček od hlavního „náměstí“ a kostela Sv. Martina. Ten taky souvisí s historií Buchlova, protože dochovaný barokní kostelík nechal vystavět Milota ze Zástřizl v době rekatolizace, aby dokázal svoji oddanost katolické církvi a nešel bručet. Zámecká pokladna je ještě před branou, takže bez vstupenky se dovnitř prostě nedostanete.

Po vstupu do areálu půjdete buď rovně ke kašně, která je přesně mezi dvěma zámeckými budovami, nebo dolů do zámeckých zahrad. Ať tak nebo tak nebudete tratit. V tzv. horní budově bývaly tuším konírny a dneska tam najdete kanceláře správy hradu. V dolní budově probíhají prohlídky, dole je kavárna.

Zahrady zámku jsou rozlehlé a nádherné. Při naší poslední návštěvě jsme z nich bohužel měli houbeles, protože den předtím se přihnal vichr z hor, který exotické rostliny a dřeviny olámal a ze zahrady nakrátko udělal rizikovou zónu. V zahradách se nacházejí skleníky kde probíhá prakticky celoročně výstava fuchsií. (Ještě se mi teda nestalo, že bych přijela a fuchsie by byly zavřené.) Jako alergik se skleníkům vyhýbám jak to jde. Podle zámeckých webovek je ve sbírce přes 1200 odrůd a je to jedna z největších sbírek fuchsií ve střední Evropě. Nu, každý potřebuje koníčka.

Ještě o kousek dál v zahradách je ukrytá záchranná stanice pro zvířata, kterou provozuje tatínek mojí bývalé kolegyně z Buchlova, pan Karel Tomešek. V areálu záchranné stanice jsou snad všechny volně žijící zvířata. Od sokolů, po srnku. Navíc stanice pořádá programy a co si budeme povídat, programy se zvířátkama jsou nejvíc super, navíc programy, na kterých se děti něco můžou naučit.

Zámecká historie, spjatá s hradem tyčícím se na kopci, začíná těsně před rokem 1700, kdy Jan Dětřich Peřvaldský rozhodl o stavbě zámečku coby daru pro svoji první ženu Anežku Eleonoru z italského rodu Collona Fells (rod sice italský, ale Anežka se narodila kdesi u Ostravy). Z toho by si měli brát příklad dnešní gentlemouni a rozhodně zvážit darování barokního zámečku případným partnerkám. Věřte mi, uděláte dojem.

Původní plány byly několikrát přepracovány, nakonec se zvolil plán vybudovat zámek ve stylu italské barokní vilky od neznámého autora.

Petřvaldové na zámečku zůstali až do roku 1800, kdy celé panství dědí Leopold I. Berchtold, jak jsem psala v článku o Buchlově. Za těch sto let kdy panství vlastnili, se ale v Buchlovicích vystřídala celá plejáda divných postaviček. Od nesmírně zdatného obchodníka a společenského stratéga Jana Dětřicha, přes jeho nábožensko-esoterického synka Zikmunda Karla, až po nebohou koněmilující Marii Terezii Apolonii Barboru Kláru, jejímž prvním manželem byl Leopold Otislav z Kopenic, který trpěl utkvělou představou, že je Herkules.

Pro zámeckou historii jsou ale podstatní i Berchtoldové. O některých z nich jsem psala v odkazovaném buchlovském článku. O Leopoldových pokusech vybudovat a udržet v zámku veřejnou nemocnici, které nakonec celou rodinu zadlužily natolik, že hrozil prodej panství Rottschildům.

Naštěstí to po něm převzal jeho syn Zikmund I. který na buchlovickém zámečku trávil svoje domácí vězení, které mu uložil císař jako trest za účast na protihabsbuském uherském povstání v roce 1848. Asi aby se necítil tak sám, otevřel v tomhle roce hrad Buchlov veřejnosti.

V roce 1900 panství dědí Leopold II. nejznámější z moravské větve Berchtoldů. Vzdělaný pán, ovládal jazyky, vystudoval práva, byl oblíbený, kultivovaný a zajímal se o svět kolem sebe. Zastával několik velvyslaneckých postů a v roce 1908 zorganizoval v Buchlovicích proslavenou schůzku mezi ministrem zahraničí Rakouska-Uherska Aloisem Lexou Aerenthalem a jeho ruským protějskem hrabětem Alexandrem Petrovičem Izvolským. Ten zcela zaskočen a nepřiraven odkýval Aerenthalovy požadavky, které se týkaly mocenského působení na Balkáně a došlo tak k anexi Bosny a Hercegoviny.

V roce 1912 přijímá Leopold II. místo ministra zahraničí, nahrazuje tedy ve funkci Aerenthala. A byl to právě Leopold II. který zaslal do Srbska telegram s ultimátem, na základě něhož pak vlastně vypukla první světová válka. (Ten telegram byl v roce 2015 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO, jedná se totiž o první a vlastně jediné vyhlášení války telegramem.) Po vzniku České republiky byl vyhoštěn a ikdyž panství často navštěvoval, žil na zámku v Maďarsku.

Leopoldův syn Alois je posledním majitelem panství, které získal v roce 1942. Přestože to byl rodilý Čech, studoval na gymnáziu v Hradišti a byl nadporučíkem československé armády, zámku si příliš neužil. Po osvobození Buchlovic byl vyhoštěn s celou rodinou, přičemž vzít si mohli to, co unesli v rukou.

Zámeček má k dispozici pouze jeden prohlídkový okruh. Projdete celou spodní budovu. K vidění jsou tam krom reprezentačních a soukromých komnat, třeba naprosto žůžový koupelny. Procházka po parku je bez průvodce a časového omezení, ale předem objednané a větší skupinky můžou mít i komentovanou prohlídku zahrad.

Na Buchlovice to možná chce delší čas, protože krom prohlídky interiérů se spolehlivě člověk zaseká v parku a u zvířátek (ne-alergici i u kytiček). Po parku běhají pávi, kteří jsou naprostým hitem u větších i menších návštěvníků. Občas pouštějí ocasní péra (asi ze stresu, jak je furt někdo honí), takže máme doma sbírku.

Co se akcí týče, nepřišla jsem s nimi až tak do kontaktu, jenom vím, že se zámku vyhýbám když probíhají Slavnosti česneku. To se celé centrum Buchlovic uzavře, všude smrdí česnek a vystavuje se. Nejrůznější česnekové odrůdy, česnekové mlsání (česneková zmrzlina rulez!), hrátky s česnekem. Prostě nejde projet přes dědinu, to prokleté koření smrdí až nahoru na hrad a každý kdo přijde na prohlídku zatouchá česnekem na kilometry daleko.

Další informace jsou ZDE!