Moje nejmilejší akce na světě. Buchlovské kování. Druhé největší kovářské sympozium v republice.
Je to prostě perfektní. Tuhle akci jsem milovala už jako řadový průvodce, natož pak od roku 2013 kdy jsem začala trochu strkat nos i do organizace. A je o co stát.
O víkendu v první polovině července ožije hrad Buchlov bušením kladiv a hučením výhní. A zaplní se více než stovkou krásných mladých i starších kluků do půl těla. Jako příjemné zpestření se v posledních letech objevuje stále víc a víc holek kovářek.
Letos budou Kovářky od 14. do 15. července. Od božího rána se spustí na prvním a druhém nádvoří výhně a kováři nastoupí ke kovadlinám. A začne mazec.
Po tom co se nám podařilo navázat spolupráci se zlínským obchodním centrem, kde se každoročně koná měsíční výstava plastik z minulých ročníků, se k nám hrnou davy. Takové ty zdravé davy, které je hrad schopen pojmout.
Průvodci z toho musí být perplex, protože když už lidi na hradě jednou jsou, tak půjdou i na prohlídku. Navíc v minulých letech kovářky často kolidovaly s termínem letních Masters of Rock, takže metaláci unavení Vizovicemi hledali povyražení jinde a občas i u nás.
Snažíme se být tradiční. Netahat na akci stánkaře s nejrůznějšími krámy, jenom proto abychom z nich vyrazili tisícovku nájmu. Drtivá většina stánků na Kování jsou spjaté s kovařinou, většinou vystavují přímo kovající kováři, které je možné během víkendu vidět v akci. Dál jsou tradičně zastoupení šperkaři, dráteníci, chodil i platnéř (to je ten co dělá zbroje), v posledních letech se ke stálému osazenstvu druhého nádvoří přidal i umělec s kůží. Jeho ryté kožené ozdůbky a peněženky a řemeny jsou prostě krásné.
Pochopitelně, že primární pro nás zůstává snaha ukázat jak krásná kovařina může být. Celé dva dny se kovářské týmy, nebo jednotlivci, střídají u výhní a kovou soutěžní plastiky. Mají málo času, takže jsou to většinou menší kousky. V neděli probíhá vyhodnocení a vyhlášení nejlepších kovářů. Hodnotí odborná porota, nejenom zpracování a technika jsou podstatné, jedním z kritérií je i užitečnost nebo umělecký dojem.
V posledních letech se mohou do soutěže zapojit i diváci a návštěvníci, kdy při vstupu dostanou hlasovací lístečky a vybírají kováře, kteří jsou podle nich nejlepší a nejšikovnější. Z vybraných anketních lístků proběhne slosování o hodnotné ceny, jako jsou třeba vstupenky na Buchlovské noci s Černou paní.
A to chceš!
Představ si to. Za pár kaček můžeš strávit celý den v příjemném prostředí středověkého hradu. V hospodě, nebo stánku zakousnout nějakou tu klobásu, nebo smažák (hrad pořád ještě nefrčí na makrobiovegan stravě), dát si pivo, či limču. A kochat se u toho pohledem na silné, šlachovité (většinou) sexy chlapy jak mlátí do kusu rozžhaveného železa, které pod údery jejich kladiva měkne a tvaruje se třeba do něžné růžičky. Pro chlapy se v posledních letech začaly objevovat i kovářky, které doplnily dříve osamocenou Anežku (která je teď vdaná a kove s manželem a miminkem), a ty kovou většinou v nějakém pěkném úsporném oblečku. Jezdí třeba jedna která kove zásadně v kožené vestičce a dlouhé sukni.
Krom hlavního programu, což je samozřejmě kovařina, budou po areálu hradu vystavené všemožné plastiky, z minulých ročníků i ty které si kluci vozí sebou jako ukázku své práce. Pro dětičky se chystá doprovodný program, takže se nemusíte bát, že by se nudily. Loni se na kování hřebíků stála hodinová fronta a na výheň na které kove Roman (hledejte blond vlasy a modrý oči) se stojí fronta též na hodinku, protože děti u něj šlapou výheň, kovají podkovičky, lístečky, hřebíčky, Roman kolem nich skáče a ještě stíhá flirtovat s maminkama.
Krom kovářů a stánkařů ale poslední dva roky rozšiřují naši nabídku i profesionální nožíři. Jezdí jich cca padesát. Mají vystavené svoje práce, od klasických nožů po zakázkovou práci za několik set tisíc. Nože se dají i odkoupit, přímo tam, na místě. A nebo se prostě jenom pokochat precizní prací.
Kdy už vás omrzí kováři, podkováři, nožíři, dráteníci, šperkaři, kůžkaři, platnéři, měditepci, rytci (nevěřím, že to někdy někoho může nudit) hned u hlavní brány je každoročně vystavěná slovanská pec na tavbu železné rudy. Kluci od Mikulova, kteří jezdí pravidelně předvádět tavbu na Starou huť jak jsem zjistila, jezdí totiž i k nám. A to je prostě věc, kterou v životě jinde neuvidíte (no dobře, na huti jo, nemusíme slovíčkařit).
Viděl jsi někdy jak se podkovává kůň? Naživo, ne v televizi? Viděl jsi někdy jak se kove nůž z damascénské ocele? Viděl jsi někdy jak pěkná malá brunetka drapne kus železa do kleští a ohne ho jak nic? Viděl jsi někdy jak z kusu třeba staré pružiny vzniká něco nového a krásného – třeba socha motýla? Jak staří slované tavili železnou rudu?
Tak si piš – 14.-15.. července 2018, na Buchlově. Od rána do večera. Buchlovské kování, jedu tam!
Kovářky jsou prostě boží akce. Jsem zaujatá. Je to akce na které mám spoustu kamarádů. Je to akce na které se předvádí nádherné řemeslo. A pokud nejste líní se zeptat a zapojit tak se můžete spoustu věcí dozvědět, kovařinu si přímo i vyzkoušet. Já si už ukovala srdíčko jako dárek pro muže. Upřímně řečeno jsem spíš pomáhala a snažila se svého mistra Bohouška nesejmout kladivem, ale stejně jsem si taky párkrát bouchla.
Navíc, kdyby vám to nevyšlo v termínu 14.-15. července, tak jsme nově zavedli i sympozium týden před akcí. Celý týden před Buchlovským kováním se na hradě lopotí menší tým kovářů, který vytváří obrovskou nádhernou plastiku spojenou s hradní historií a legendami. Už takhle máme Černou paní buchlovskou a pávy z legendy o Petřvaldském erbu.
