Falkenstein (Rakousko)

V Mikulově bydlíme už něco přes dva roky a stejně dlouho koukáme přes hranice na kopec na němž stojí hrad. A protože všichni znají moji slabůstku pro hrady, tak je snad více než zřejmě, kam jsem chtěla jet na výlet.
Dva roky jsme čekali na známé, kteří nám slibovali, že na hrad/zříceninu pojedeme, pak jsme ztratili trpělivost a vyrazili sami.
Shodou okolností k nám na návštěvu zrovna dorazili kamarádi z Brna, celníci na hranicích ztratili ostražitost. Podmínky byly ideální.

Vyrazili jsme v neděli kolem poledne. Falkenstein je z Mikulova dostupný za 15 minut autem. Odhodlanější turista by to asi ušel i pěšky a věřím, že by to byla super procházka. Cesta k Falkensteinu je krásná, samá malá dědinka, mě nejvíc uchvátil kopeček s kaplí na příjezdu do vesnice.
Vesnička je vyloženě suprová. Můžete zastavit někde v centru a vydat se na zříceninu pěšky, nebo vyjet autem až těsně pod hrad, kde se nachází parkoviště pro turisty. Neplacené, nehlídané a taky naprosto prázdné. My jsme využili druhou možnost.

Už samotný příchod je pecka. Jakmile ustoupí lesy, otevře se výhled do krajiny a vy se kocháte. Všudypřítomné cedulky upozorňují na včely, které se kolem zříceniny rojí ve velkém. Za branou se nachází výběrčí budka. A teď…

Já samozřejmě vím, že bych si měla výlet naplánovat a ověřit si informace.Tohle však byla taková hurá akce, že jsem přípravu podcenila. A stal se ze mě přesně takový ten klasický muflon, které na vlastním zámku/hradu fakt nesnáším.

„Gutten Tag. Bezalen mit Visa?
„Dobrý den, můžete česky. Kartou nejde. Eura máte?“
„Nicht. Jen český.“
„Tak zwiehudertsechzig.“

Ukázalo se, že hotovost nemá skoro nikdo z nás, takže jsme se jali sesypávat drobásky. Sesypali jsme a mohli dovnitř. Pán byl hrozně milý a sympatický. Dal nám brožurky v češtině, upozornil nás na informační tabule – které jsou taky česky. A vy si zapamatujte, že na Falkensteině je možný platit pouze cash, ale jde to i česky.

Informační tabule jsou tam všude. V brožurce a na tabulích na hlavním nádvoří za branou jsme se dozvěděli komplet historii hradu.

Původní hrad byl vystavěn na začátku 11. století. Byl v majetku vládnoucích knížat, ale jako zástava se převáděl na nejrůznější šlechtické rody, třeba Liechtensteiny. Na konci 16. století byl hrad přestavěn na renesanční tvrz. Dramaticky se do jeho historie promítla třicetiletá válka, kdy švédské vojsko hrad dobilo a chvilku zde pobývalo. Od konce 17. století byl hrad opuštěn a využíván jako zdroj levného stavebního materiálu. (Takový opracovaný kámen, to je komodita!) Nyní je hrad v soukromých rukách, majitel Georg Thurn-Vrins zříceninu potupně opravuje, zpřístupňuje veřejnosti a obecně se fakt snaží, aby to fungovalo.
Zajímavou kapitolou z historie je historie novokřtěnců, které známe i z Mikulova. Jako náboženská menšina (kontroverzní a poměrně dost pronásledovaná) našla útočiště právě na jižní Moravě a v horním Rakousku. Přesto i tady neměli pokoj, mnoho z nich bylo uvězněno, nebo posláno na galeje. Proto na nádvoří zříceniny Falkensteina stojí replika galéry.

A propos nádvoří. Dejte si ten čas a práci a projděte si zříceninu celou. Od shora dolů, od věže po nádvoří. Takové nejníže položené turnajové nádvoří se svojí rozlohou přes 3000 metrů čtverečních přímo volá o pikniku. Ostatně se tady v létě pořádají rytířské turnaje. A je odsud nejlepší výhled na kompletní třípatrový palác. Na ten bych mohla koukat do nekonečna.
Postupně se zpřístupňují jednotlivé sklepy a dochované síně, kde se vytvářejí nejrůznější instalace a expozice. Dozvíte se nejenom o historii hradu, ale i třeba právě novokřtěncích, nebo jednotlivých rodech, které hrad vlastnily. U každého zajímavého zastavení je informační tabule s textem v němčině, angličtině a češtině. Z nejvyšších pater paláce je krásný výhled na Mikulov a Svatý kopeček.

Osobně mě nejvíc bavilo lítat po celém areálu a ukazovat kamarádům zajímavý zazděný díry ve zdi a jak se jednotlivé paláce průběžně proměňovaly. Ono je totiž nejlepší jezdit na výlety s nepolíbenýma. Můj drahoušek už je ode mě nakažený, takže ví, kam má koukat. Ale ta radost a překvapení, když někomu ukážu něco co neznal. To mě baví.

Zříceninu si můžete prohlédnout dvěma způsoby. Sami, nebo s průvodcem. Toho bych možná doporučila pro organizovanější skupiny (ostatně se skupinou menší než 8 osob průvodce nepůjde) a on ve výsledku není potřeba. Informací dostanete víc než dost.
Už jsme si řekli, že na hradě se dá platit pouze hotově a berou i českou měnu. A kolik, že vás takový výlet bude stát? Dospělí bez průvodce jdou za 4 eura, s průvodcem 7 éček. Nebojte se kompletní web mají i v češtině, takže veškeré info najdete.

Co se občerstvení týče, tak rozhodně využijte stánek na nádvoří. My jsme vyškrábali poslední drobné, zbytky důstojnosti a němčiny a koupili si lahev vína. Následující dvě hodiny jsme seděli v připravených křesílkách na nádvoří, bavili se, popíjeli a bylo to nejvíc bezva! Všichni byli super milí a když viděli, že máme sebou řidiče, který otráveně sledoval, jak jsme všichni spokojení, tak mu donesli limonádu na účet podniku.

Po prohlídce zříceniny jsme investovali čas i do toho kopečka s roztomilou kapličkou nahoře. A nelitovali jsme ani trochu. Objevili jsme tak totiž asi nejhezčí křížovou cestu jakou jakou jsem kdy viděla. Prošli jsme ji omylem opačně, tedy od kapličky shora dolů, ale stála za to. Barokní sochy od Ferdinanda Pfaundlera ze 17. století zasazené do divoké přírody na vápencové skále. Pecka!!!

Za mě je Falkenstein jednoznačně super místo na výlet. Pojedeme určitě, třeba prozkoumat vinařskou sklepní uličku. Nejlepší na tom bylo, že široko daleko nikdo nebyl. V Mikulově hlava na hlavě, ale kousínek za hranicemi ani noha.

(Rozhoduju se, zda začít přidávat do článků fotky. Nejsem si jistá, každopádně fotky určitě přidávám na Facebook a Instagram.)

Jeden komentář u “Falkenstein (Rakousko)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek