Klášter v Oseku

Z Duchcova, jsme s exkurzí zamířilo do nepříliš vzdáleného Oseku. A tam, skrytý za nenápadnou zídkou, byl nádherný, nádherný klášter.
Většinu cesty jsem prospala, ale Osek byl krásný. Autobus staví přímo před klášterem, parkoviště je v dohledné a docházkové vzdálenosti.
Klášter je cisterciácký, mniši do Oseka přišli v roce 1196 na pozvání rodu Hrabišiců, kteří financují výstavbu kláštera a následně konventního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kostel vznikl v letech 1206-1221 a následně byl přestavěn v 18. stol.
Klášter zařadil mezi královské Jan Lucemburský a zůstal chráněný až do husitských válek, kdy jej pražská jednotka vyplenila. Následně osecký klášter porůznu šlechta a panovníci rušili, plenili, zabírali a zavírali. Až v roce 1626 došlo k obnově klášterního života a přestože za josefinských reforem klášteru hrozilo zrušení jeho tehdejší opat jej ubránil.
Poskočíme k druhé světové válce, kdy nacisté donutili opata k odprodeji části majetku Říši. Po válce byl opat i s několika mnichy zajat, odsunut, vyslýchán a mniši i přes neprůkazné vyšetřování skončili v dolech na nucených pracích. V roce 2014 byl klášter svěřen do správy litoměřické diecéze s tím, že mniši se mohou kdykoliv vrátit.
Tolik k historii, vrhněme se na to zajímavé. Malířská výzdoba pochází z rukou V.V. Rainera a J. Stevense, přičemž Rainera si pamatujeme už z Duchcova.
Když jsme přijeli my, tak obrovský a nádherný oltář byl v rekonstrukci, ale pochází k roku 1696 a je skutečně monumentální. Všemu vévodí naprosto luxusně zdobená klenba s barokní výzdobou, po stranách hlavní lodě, kolem křížové cesty jsou sem tam patrné některé pozůstatky gotiky.
Já jako hudební fanda jsem se koukala po varhanách, na kůru jsou krásné barokní, složené z neuvěřitelných 5166 píšťal. Jako cynickému panteistovi mi přišlo vtipné, že v klauzuře jsou druhé varhany tvořené 666 píšťalami.
Z kostela jsme pak procházeli do klášterních prostor.
Křížová chodba s ještě románským portálem obklopovala sice trochu zanedbanou ale přesto krásnou rajskou zahradu se studnou. My jsme měli trochu smůlu, protože v klášteře se připravuje natáčení nového historického historizujícího filmu, takže po stěnách se táhly nové nátěry, jakože gotika a obrazy byly vesměs sundané.
Mě se nejvíc líbil renesanční svatostánek v křížové chodbě. V těsném závěsu byla kapitulní síň s dodnes funkčním kamenným, otočným pulpitem na knihy a rokokovými freskami upomínajícími nejvýznamnější opaty a zakladatele řádu.
Jo a rozhodně si nesmíte nechat ujít pohled na Oseckou Madonu, kterou klášteru věnovala Eliška Přemyslovna a Jan Lucemburský.
Slečna průvodkyně byla milá, mladá kočka, která sice mluvila potichoučku, ale já tvrdím, že to pieta místa tak nějak vyžaduje. Projev byl místy trochu strnulý a strojený, ale když na vás čumí padesát lidí, kteří si drze vykládají a někteří se nevhodně smějí, tak se to dá omluvit.
Za mě jde oseckému klášteru plný počet bodů. Informace ohledně návštěv se liší a mění, kvůli probíhající rekonstrukci, takže nejjednodušší bude, když navštívíte webovky a zjistíte co potřebujete.

6 komentářů u „Klášter v Oseku

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek