Slavkov u Brna

Psát o mých působištích mě baví. Už proto, že bych vždycky chtěla vypsat všechny ty peckovní věci o kterých se nemluví. Nebo celou historii, tak jak ji znám já z provázení a dalšího studia. A tak. Ale čas a počet znaků jsou neúprosné. Slavkov u Brna by si přitom zasloužil spoustu prostoru a spoustu povídání.

Slavkov je to první co z města uvidíte, pojede-li od Brna. Pod kopcem totiž končí park a průhled ním vás nasměruje přímo na zámek. Nejjednodušší je jet do Slavkova hromadnou dopravou. Autobusy i vlaky sem jezdí co chvilka a dostat se pěšky z nádraží a autobusáku na zámek je otázka maximálně dvaceti minut ( to musíte jít jako chromá lemra). V centru města přejdete přes náměstí a tam už je.
Na kopečku.
Pod kopečkem infocentrum, kam se neustále někdo chodí vyptávat, kde že je ten zámek (fakt!).
Pokud jste se do Slavkova vydali autem, tak v centru jsou placená parkoviště (nám z Brna přijde poplatek 10,- za hodinu směšný, ale přece jenom…), lepší bude když si město objedete a zaparkujete například u sportovního stadionu, nebo v některé z bočních ulic.
Hned u vstupu na nádvoří najdete dvě nižší okrouhlé budovy. Jsou to bývalé zámecké konírny a v jedné z nich se nachází expozice Austerlitz věnovaná bitvě Tří císařů a Napoleonovi. A to chceš vidět. Mě tam teda nejvíc baví panel o historických re-enactmentech (bláznech mě podobných, kteří by nejradši žili v patnáctém století a tak si to nechávají aspoň jako koníčka).
Projdete nádvořím, vejdete do vstupní haly a nalevo bude zámecká kavárna (o které později) a za ní pokladna. Tady seženete suvenýry, lístky na prohlídku a když na věc přijde tak i mě.
Legrace jako záchody najdete, když sejdete po schodech do nejhlubšího sklepení.
Historie zámku je starší než zámek sám. Původně na jeho místě stála gotická komenda Řádu německých rytířů, pak renesanční zámek, který byl na konci 17. století přestavěn do současné podoby.
Rekonstrukci započal Dominik Ondřej Kounic a následně v ní pokračovaly dvě generace jeho potomků. Celá přestavba byla dokončena díky Václavu Antonínovi Kounici z Rietbergu, který působil jako nejvyšší kancléř na dvoře Marie Terezie a jejích následovníků.
Kounicové zámek vlastnili až do svého vymření po meči v roce 1919, kdy veškeré jejich majetky dědí rod Pálfy (znáte ze Slovenska). Po válce byl zámek na základě Benešových dekretů zestátněn a posléze předán do užívání městu.
Ještě dnes je tady knihovna, pobočka okresního archivu a zámek je poměrně důležitou součástí kulturního života ve Slavkově. Kdykoliv je ve městě nějaký mejdan, je s 90% pravděpodobností na zámku.
Na zámku je parádní především ta nejstarší historie (nezapřu, a nehodlám zapírat, že jem fanda do gotiky a renesance) a Václav Antonín Kounic z Rietbergu, o kterém by se daly psát knihy a celou prohlídku mluvit jenom o něm. Kromě toho, že na jednom portrétu vypadá jako Andrej Babiš, to byl neuvěřitelný státník, diplomat, sběratel umění a měl hezkou ženu. Taky domluvil manželství Marie Antoinetty a Ludvíka XVI. A bavíme-li se o Kounicích, už jste možná toto jméno zaregistrovali v článku o Bečově nad Teplou, tam se totiž taky vyskytoval Dominik Ondřej Kounic, ale nebyl to ten náš, bečovský Dominik byl druhorozeným synem našeho Václava Antonína. Stíháte mě sledovat? 
Na zámku jsou klasické prohlídkové okruhy. I neklasické prohlídkové okruhy.
Z klasických můžete vidět buď historické sály, nebo historické salonky a od 1. 7. 2018 i expozici práva útrpného v podzemí
Historické sály se věnují historii zámku, konkrétně jeho barokní přestavbě a rodu Kouniců. Velmi zevrubně se tedy seznámíte především se třemi generacemi, počínaje Dominikem Ondřejem a Václavem Antonínem konče. 
Historické salonky se věnují především vývoji bytové kultury a životního stylu šlechty od renesance po empír. U téhle prohlídkové trasy vždy velmi záleží na tom, jakého průvodce dostanete, protože každý máme text postavený trochu jinak. Třeba se mnou se mluví jenom o oblečení a zbraních, letmo o nábytku. Hodně taky řeším sběratelskou činnost šlechty. Protože je to super-zajímavé a málokde se o tom mluví a já mám aspoň pocit, že zužitkuju svoje vzdělání. 
Expozici o právu útrpném považuju za laciný lapač na turisty, ale budiž, mučení já rád, takže když se oprostím o svůj ideologický pohled na věc, budu tu trasu chodit ráda. Zatím totiž ještě v provozu není a všichni se musíme jít podívat. Ale kde jinde vám dají možnost osahat si španělskou botu. Bohužel můj návrh demonstrovat působení mučicích nástrojů přímo na návštěvnících a udělat to tak interaktivní, ten se neuchytil.
Historické sály stojí 120,-/80,- a trvají 50 minut. Salonky stojí 80,-/60,- a mají trvat 30 minut. Právo útrpné stojí 120,-/80,- a trvá taktéž 50 minut. 
Kromě prohlídek na zámku máme výstavy. Ty se pravidelně obměňují a nejaktuálnější info o nich najdete ZDE!
Co je na zámku parádní je nabídka pro děti. Od oživených prohlídek v podobě nejznámějších pohádek, hraných v expozici průvodci, přes dětskou prohlídkovou trasu, kde děti vyřeší záhadu ztracené princeznovské koruny, po hrůzostrašné prohlídky, které budou na konci srpna a já se na ně moc těším.
Kromě nás a naší nabídky na zámku působí i spolek Per Vobis, který organizuje hrané prohlídky zámku zaměřené nikoliv na pohádky, ale na reálnou historii zámku a to je boží, boží, boží!!! 
Na kafe je ideální zámecká kavárna, boží kafe, epické dortíky a nejmilejší obsluha. (A už jsem zmiňovala ty dortíky?) Na oběd bych vynechala zámeckou restauraci a šla na náměstí do Wings, kde si možná chvilku počkáte, ale bude to stát za to. Denní menu za super cenu (haha!) mají v pěší zóně pod zámkem U havrana a na pizzu doporučuju pizzerii Na hradbách. Všude jsem jedla a všude mi chutnalo.

Nejvíce informací o zámku naleznete klasicky ZDE!
Nejvíce zákulisních informací o zámku najdete na tomto blogu (haha!)
A obligátní selfíčko mám tentokrát s maminkou.

12 komentářů u „Slavkov u Brna

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek