Václav hrabě Kounic a česká větev významného rodu Kouniců

Aneb jak na zámku udělali výstavu o Václavu Robertovi bez Václava Roberta.

Zdá se to jako logický krok, dnes – 26. 9. 2018 uběhne přesně sto sedmdesát let od narození JUDr. Václava Roberta Kounice, významného filantropa, přítele české kultury, poslance a předposledního člena rodiny Kouniců.
Většinu života strávil v Praze, nebo na zámečku v Oboře, Slavkov je ovšem rodovým sídlem, je proto logické uspořádat výstavu na jeho počest zde. Výstava si ambiciózně klade za cíl představit postavu tohoto velikána, ale bohužel selhává.
Jejími autory jsou Martin Rája a Vlaďka Zichová, historici zámku Slavkov u Brna. Ti nejenom, že zodpovídají za obsah, ale i výtvarné řešení a realizaci jako takovou. 
Výstava je situovaná v prvním patře jižního křídla slavkovského zámku a je přístupná pouze s průvodcem. Ten jednak návštěvníkům odemyká a doprovází je do výstavních prostor, jednak podává krátký výklad o Václavu Robertovi a jednak plní roli kustoda. Vzhledem k provozním nárokům je výstava časově omezená, na její prohlídku je návštěvníkům určena půl hodina. Základní informace o výstavě a Václavu Robertovi poskytne průvodce, zbytek se návštěvníci mají dozvědět z cedulek a panelů.
V první místnosti jsou představeny obrazy a fotokopie obrazů předků Václava Roberta, jeho sourozenců a zakladatele české větve rodu, ze které Václav Robert pocházel. Postrádám tu hlubší informace o dělení rodu na moravskou a českou větev, nebo detailnější informace o jednotlivých členech rodiny. U spousty z nich se informace omezují na popisek u obrazu a zbytek informací se dozví od průvodce tak jako tak. Podrobnější informace prostě chybí.
Druhá a třetí místnost jsou věnované hraběcím manželkám. Josefině Čermákové a Josefině Horové. Zatímco u Čermákové jsou předávané informace svázané skutečně s ní a její hereckou kariérou, u druhé manželky se předměty a informace vážou spíše k zámečku Obora a o samotné Josefině se nedozvíme prakticky nic.
Poslední místnost jsem zcela nepochopila, je zde vystavený stůl a židle, kolem nich obrazy, jejichž výstavní sdělení nechápu. Místnosti dominují dva portéty Václava Roberta a Josefiny Horové od Fernanda Váchy, malované dle starší předlohy.  Koncepčně nedává poslední místnost smysl a do výstavy celkově nezapadá.
Celkově výstava stojí především na obrazovém materiálů, konkrétně na obrazech ze zámeckých depozitářů a fotokopiích obrazů z nejrůznějších muzeí. U fotokopií vytýkám hlavně to, že jsou neořezané, kompozičně špatné a vypadají rozhodně dost amatérsky. Na výstavu, kterou se prezentuje zámek takového významu jako je Slavkov u Brna, bych očekávala profesionálněji provedený výsledek. Výstavu doplňují osobní drobné předměty (především listiny) pocházející ze zámeckých depozitářů, jde o autentika, jejichž výstavní použitelnost ale chápu pouze v místnosti u první manželky Josefiny Čermákové. U druhé ženy Josefiny Horové jsou především listiny, mapy a nákresy zámečku Obora. V poslední místnosti „salonek“ doplňují vitriny s porcelánem z domácnosti Kouniců, opět ale výstavní smysl a sdělení nechápu.
Celou výstavu doplňuje nábytek patřící do domácnosti Václava Roberta, který v několika posledních letech restaurují studenti Vyšší odborné školy restaurátorské v Brně. Nábytek je pěkný, krásně zrestaurovaný, ale souvislosti s výstavou návštěvníkovi uniká, protože fakt, že nábytek patřil Kounicům není nikde zmíněn. Celou výstavou se také táhne dojem, že nábytek byl umístěn jen proto aby „byl umístěn“ bez hlubšího konceptu a zamyšlení.
Bezpečnost předmětů zajišťují vitriny a přítomnost průvodce. Osvětlení je ve výstavních prostorech řešeno galerijním způsobem, bodové svítilny osvětlují pouze stěny a obrazy na nich zavěšené. Velkým minusem jsou okna situovaná na jih, pročež je v expozici neuvěřitelné horko a dusno a horkem se „rozpouští“ lepidlo držící popisky, které pak padají na zem.
Výstava je, respektive by mohla být zajímavým výstavním počinem. Ale celková myšlenka, sdělení chcete-li, se ovšem ztratila v procesu, přestože jsem stála v expozici přes hodinu a snažila se přijít na to, co mi chtěl básník autor říci, nepřišla jsem na to. 
Vstupné na výstavu činí 60,- pro dospělé, 50,- pro seniory a 40,- pro děti, studenty a ZTP.
Otevřená bude do 25. 11. 2018.
Více informací klasicky ZDE.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek