V rámci exkurzování po technických památkách ve správě Technického muzea Brno nejezdíme jenom po kovárnách a hutích (i kdy to by se mi líbilo), ale občas se podíváme i jinam.
Vyjeli jsme extrémně brzo ráno, o půl osmé busem na Znojmo. Řidič dostal málem psotník protože odbavoval 20 studentů fildy jednoho po druhém, páč nás nenapadlo se spočítat a nahlásit dohromady. Už při desátém průchozím měl blbé poznámky o zvláštních školách a neschopných učitelích. A to ještě chudák netušil, že venku podél autobusu se řadí nějaká základka, která očividně jela taky na výlet. Jejich paní učitelka je sice spočítané měla, ale zapomněla sdělit řidiči, že 16 dětí má šalinkartu, 5 nemá, jsou to děti, takže mají mít poloviční lístky a pak s nimi jedou ještě tři dospělí, kteří taky mají a nemají šalinkarty. Legrace byla až do momentu, kdy řidiči začala pulzovat na čele žíla.
Přijeli jsme do Znojma a pokračovali dalším autobusem do Slupi. Mrňavá dědinka, kde se vlastně všechno točí kolem kostela, obecního úřadu a mlýna. K němu vede největší cesta ve vsi lemovaná alejí, takže je vlastně nemožné to minout.
Přijeli jsme příliš brzo, ostatní se vydali prohlížet si rybárnu, já nečekanou pauzu obětovala práci na seminárce do práva.
Muzeum bylo super. První části expozice věnované historii mletí obilí a vývoji mlecích zařízení a mlýnů je krásná, nová, plná ilustračních předmětů, popisky jsou srozumitelné, ikdyž v některých případech je jich dost. Co se týče výkladu průvodce, tak si myslím, že by stálo za to trochu ho rozpracovat a rozšířit i o informace, které jsou na popiskách, protože v případě větších skupin si je nemusí všichni stihnout přečíst. Prostě i tady platí předpoklad, že návštěvník nic neví, proto je třeba mu to vysvětlit. My jsme vynechávali přednášku o historii slupského mlýna, což je škoda, protože bych si pak udělala ucelenější představu.
Vystavené předměty jsou ale v super stavu, k věci, dobře odprezentované. Expozice taky není nic pro pohybově omezené návštěvníky, protože se prochází celým mlýnem, kdy se sleduje cesta, kterou putovalo v minulosti obilí, takže se běhá po schodech nahoru a dolů. Za to se ale podařilo pod jednou střechou shromáždit mlynářské stroje z nejrůznějších historických období a oblastí. Všechny jsou funkční a ilustrují vývoj mlýnského zařízení od cca 16. století až do moderních dob.
Naprostá topka je potom zadlabávaný, lepený tobogan, kterým se pytle spouštěly z patra do patra. Je to nádherný kus truhlařiny, bohužel se po něm nedá jezdit. Stojím si za tím, že kdyby se na tom toboganu mohl návštěvník svézt, tak to bude neuvěřitelný tahák. („Pamatujete si ten mlýn, kde mají tobogan, na kterém se může jezdit?“)
V mlýnici se stroje postupně zapínají, dělají rachot a já postrádám vysvětlení toho JAK přesně stroje fungují. Nejspíš jsem magor, ale nestačí mi vědět CO to dělá, chci vědět JAK se to dělá. Jsem děvče inteligentní, takže při pozorném zkoumání těch mašin jsem schopná rozklíčovat jak fungují, ale komentář by nezaškodil.
V prostorách mlýna jsou 4 typy mlýnského zařízení – staročeské mlýnské složení, kašník, amerikánské složení a válcové mlýnské složení. Jako pecku na závěr vám průvodce spustí mlýnské kolo a vy se jednak vevnitř podíváte jak, převodem přes ozubená kola, se využívá mlýnské kolo k pohonu mlecího zařízení.
Závěrem si pak můžeme vyjít ven za mlýn a podívat se na náhon pohánějící čtyři funkční mlýnská kola. Většinou se spouští první kolo, které má některé lopatky ohryzané od bobra.
Princip prohlídek je stejný jako u Staré huti. Jakmile je průvodce na prohlídce, musíte počkat, protože se nedoboucháte a nejspíš ani nedovoláte. Já bych řekla, že nejrozumnější je zavolat si dopředu a prohlídku objednat. Jinak prohlídka začíná v každou celou hodinu.
Vlezné je 60,- pro dospělého a 30,- pro studenty/děti/seniory. Takže za pusu.
Pro vice informací se rozhodně podívejte SEM!
(Fotky bohužel nedodám, protože jsem lama a nedobila si mobil ale google nabízí nepřeberné množství krásných fotek pro ilustraci…)