Žitava

Dobře, Žitava mě na první pohled neuchvátila. Ale na druhý pohled to byla pecka. Malé městečko, těsně za hranicemi, v oblasti Dolní Lužice, která kdysi co? Kdysi patřila českému království.


Zprvu je to fakt škaredé, vybydlené město, které nemá co nabídnout. Na druhý pohled to je paráda.
My jsme v Žitavě navštívili dvě muzea – Kulturhistorisches Museum Franziskanerkloster a Museum Kirche zum Heiligen Kreuz (odkazy jen v němčině).

Kulturhistorisches Museum je maličké, začíná se v místnosti, kam vás naženou zavřou a mí pubertální spolužáci začnou pronášet stupidní poznámky. Z připraveného rádia hraje doprovodný text, a to pozor – v češtině. Před vámi je za ochranným plexisklem tzv. Malé žitavské postní plátno. Jde o plátno typu arma christi, kterým se během půstu zakrýval oltář a za ním probíhala liturgie. 
Kromě představení historie plátna, které je fakt, ale fakt nádherné, je na záznamu vysvětlen i výstavní záměr, proč je muzeum otevřené, jak probíhá správa plátna a podobně. Já myslím, že je to zajímavé i pro nemuzejníky. 

Samotné muzeum má koncept kulturně-historického muzea, takže vysvětluje historii Žitavy, představuje kulturu města. Panely s texty jsou chronologicky uspořádané, podsvícené, doplněné obrázky a nejdůležitější části textů jsou přeložené. Všechno vhodně doplňují předměty, kterých není moc.
Součástí je i sbírka církevního umění Wolfganga Sterlinga, která je nádherná. Obsahuje především sochy andělů a svatých, sem tam nějaký obrázek a je prostě dokonalá. 
Expozice v dormitáři je taky pěkná, představuje spíše kulturu bydlení napříč dějinami a stojí za to ji vidět. Jednotlivé cely mnichů jsou zařízené jako pokojíčky v různých stylech a dá se procházet třeba hodinu.

My jsme potom zamířili ještě do Museum Kirche zum Heilen Kreuz. Jak napovídá název i mě neněmčináři, jde o muzeum v kostele. Konkrétně tom nejhezčím kostele ve městě (aspoň dle mého skromného soudu). Pošilhávala jsem po něm už ze začátku, protože má kolem sebe ten nejrozkošnější hřbitov jaký jsem kdy viděla. Vedle sebe gotika, baroko, okázalé hrobky i omšelé náhrobky. Všechno stíněné krásnými vzrostlými stromy a já jsem si na hřbitově užila krásné odpoledne, kdy moji spolužáci běhali a hledali sámošku s lahváčema a já si v klidu mohla číst pod tím nejkrásnějším habrem široko daleko. 

V kostele je totiž vystavené velké postní žitavské plátno a to je teda pecka. Jestli mě uchvátilo už to malé, tak to jsem nevěděla co na mě čeká tady. Opět se na začátku pouští výklad z CDčka, opět v češtině. Velmi hodné paní na pokladně vám taky dají česky psaný text s historií kostela. Interiér kostela sám o sobě nic moc převratného, ale člověk stejně jenom sedí a bez dechu se dívá na tu obrovskou plochu vyšívaného textilu před sebou a poslouchá jeho historii.

Za mě Žitava super. Ještě jsem se zpětně dozvěděla, že jsou pískovcové kašny, které stojí za to vidět. Náměstí s radnicí bylo v rekonstrukci, takže se tam vydejte a třeba už bude v celé své kráse. Jo a v Žitavě mají taky květinové hodiny. To je něco co musíte vidět. 

Pohodlně dojedete autem, i bez německé dálniční známky, vlaky z Liberce jezdí taky. A já tam pojedu ještě jednou.

8 komentářů u „Žitava

  1. Slovní spojení "nejrozkošnější hřbitov" a "já jsem si na hřbitově užila" (krásné odpoledne) mě dostala. 😀

    Květinové hodiny? A nezpozdí se, když je člověk zapomene zalít? 😉

  2. Slovní spojení "nejrozkošnější hřbitov" a "já jsem si na hřbitově užila" (krásné odpoledne) mě dostala. 😀

    Květinové hodiny? A nezpozdí se, když je člověk zapomene zalít? 😉

  3. Nezpozdí, tohle jsou spíš hodiny ukazující delší úseky… Dny, měsíce… S výjimkou zeměplošských květinových hodin, které ukazují na minuty přesně, se ty pozemské omezují spíš na určení hrubé denní doby (ráno, poledne, podvečer)… A hřbitovy jsou super, v každém městě míří moje kroky na hřbitov nejdřív. Je tam spousta pěkného umění, klídek a nikdo na mě nemluví. 😀

  4. Nezpozdí, tohle jsou spíš hodiny ukazující delší úseky… Dny, měsíce… S výjimkou zeměplošských květinových hodin, které ukazují na minuty přesně, se ty pozemské omezují spíš na určení hrubé denní doby (ráno, poledne, podvečer)… A hřbitovy jsou super, v každém městě míří moje kroky na hřbitov nejdřív. Je tam spousta pěkného umění, klídek a nikdo na mě nemluví. 😀

  5. Hřbitovy jsou taky nejbezpečnější místo pro přespání. Na takovém čundru je malá pravděpodobnost, že tam člověk narazí na nějakého obejdu. Mít na to žaludek je věc druhá.

  6. Hřbitovy jsou taky nejbezpečnější místo pro přespání. Na takovém čundru je malá pravděpodobnost, že tam člověk narazí na nějakého obejdu. Mít na to žaludek je věc druhá.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek