Zvíkov

Byli jsme na Zvíkově. Byli jsme tam celý víkend, kvůli Karlovi. A jako pokaždé jsem si nemohla nechat ujít tu příležitost prolézt hrad, kam se prostě běžně nepodívám, páč z Brna daleko, že.

Celá anabáze začínala dost humorně vstáváním, kdy jsme se navzájem všichni budili asi hodinu a půl. Vojta to nesl velmi těžce. Takže při odchodu na prohlídku nám doporučil, abychom příště prostě vstali, oblíkli se a šli do pr… prohlídkové trasy.

Slečna na pokladně byla moc milá a pamatovala si nás. Vrazila nám každému prospekt s hradní historií a Zvíkov byl náš. Stejně jako na Lipnici i tady jsou prohlídky bez průvodce. Všude po trase jsou ale rozmístěné informační tabule a u vitrin jsou popisky, takže i laik ponechaný bez dozoru se neztratí.

Zvíkov je vlastně hrozně důležitý. Historicky je doložitelný do první poloviny 13. století a je spjat se jmény Přemysl Otakar I. a Václav I.. Zejména druhý jmenovaný hrad prokazatelně dobudoval a taky tady často pobýval. Když jeho nezvedený syn Přemysl Otakar II. začal proti tatíkovi revoltovat, Václavovi zůstal věrný především Zvíkov. Po Václavově smrti, Přemysl Otakar II. Zvíkov přebudoval a dostavěl.

Podstatné ale je, že hrad vlastnil Karel IV. (dobře, on vlastnil spoustu hradů, ale se Zvíkovem měl zvláštní plány). Karel tady často pobýval a zatímco stavěl Karlštejn rozhodl, že právě tady budou prozatímně uložené korunovační klenoty. A taky že byly.
Hrad obléhali husiti a nedobyli. Obléhali ho Švédové a nedobyli (i když se jim hradní posádka vzdala v roce 1622 a Švédové vtrhli do hradu a vyrabovali ho). Coby vlastníci si hrad přehrávali Rožmberkové a Švamberkové. Co je zajímavé tak v roce 1719 přešel hrad do držení Schwarzenbergů. Ti v této době založili druhou rodovou větev, která sídlila na Orlíku a získala i Zvíkovské panství. 
Poznámka pro bulvárně naladěné fanoušky: Z této druhé větve pochází i náš současný Karel Schwarzenberg (toho jako představitele Orlické větve adoptoval strýček z Hlubocko-krumlovské větve, takže Karel Schwarzenberg obě rodové linie zase spojil v jednu).

Schwarzenbergům vděčíme hlavně za rekonstrukci hradu a opravu celého areálu. Nebýt jich, hrad by asi nebyl. Rekonstrukce se prováděla citlivě k nejstarším památkám, Schwarzenbergové se pokoušeli zachránit gotické výmalby a kapli, což se jim z větší části podařilo. Co ale nestihli zajistit byla oprava poškozeného zdiva a nosných zdí, takže se během oprav zhroutily některé stěny paláce i s Královskou bránou. Není třeba věšet hlavu, díky tomu je z hradu krásný výhled na Orlickou přehradu.

My jsme vzorně (a neortodoxně) respektovali naznačený směr prohlídky. Nejprve jsme prošmejdili celé přízemí a sklepení, kde jsou vystavené některé archeologické nálezy z okolí, pochopitelně řádně popsané a okomentované. Kluci měli největší srandu ze mě, pobíhající po nádvoří jako veverka na pervitinu a vykřikující „Tady se natáčel Jan Hus. A tady taky. A hele támhle stál Václav se Sofi a diskutovali. No vážně kluci.“.

Kdo ten film viděl, tak určitě spoustu míst pozná. Schody do patra nás vyvedly na arkádovou chodbu se zbytky gotických maleb na stěnách. Prochází se i v poničených prostorách bývalých královských komnat co spadly za Schwarzenbergů, ale i nezničenými a rekonstruovanými prostory. Z komnat se staly luxusní terasy s nádherným výhledem na Orlík. Co mě teda zaujalo maximálně byly prostory zrekonstruované. Rytířské sály s bohatě opravenými malovanými omítkami. Zařízené vkusně a s citem. Za mě naprostá topka byl pohled do erbovní síně, kam se nahlíží z malého balkonku z rytířského sálu. Potom jsme pokračovali k hlízové věži do místnosti nazvané Taneční sál, především kvůli malbám v omítce, zobrazujícím tančící páry. Taky je tady dokonalé otevřené ohniště, kterým se topilo. V hlízové věži vás schody vyvedou až úplně nahoru na vyhlídku, která teda v porovnání s jinými hrady nebyla nic moc, ale taky pěkný.

A následovala… Kaple. Nádherná kaple. Perfektní kaple. S nádhernými, částečně restaurovanými gotickými malbami svatých a malým oltáříčkem. Dá se vejít i do sakristie. Nevím proč, nejsem věřící, do kostela mě nikdy nikdo nebral, většina „moderních kostelů“ (tzn od renesance dál) mi přijdou prostě nabubřele přeplácané, ale jak přijde na gotické kaple a kostelíky a rotundy tak jsem blahem bez sebe. Stejně to bylo i tady. Blahem. Bez. Sebe. Fakt.

Protože je prohlídka kompletně bez průvodce tak se k tomu nemůžu vyjádřit, snad jenom dodat, že slečna na pokladně byla moc milá a sympatická.

Protože je okruh po vlastní ose, můžete strávit v hradě třeba celý den, prolézat to horem spodem, dokud vás nevyženou. Komu by se mocí mermo nechtělo do hradu může strávit příjemný čas procházením areálu. Zvíkov vstupné do areálu zavedené nemá, navíc jsou všude (nejenom v expozici) informační tabule, takže průvodce budiž částečně vynahrazen. Hrad se dá projít celý od hlavní brány až k Orlíku, zde je navíc molo, kde kotví vyhlídkové parníčky, takže se dá i povozit na přehradě. Jenom pozor, zatímco hrad končí svůj provoz dle informací na webu, cesta a průchod areálem bývají otevřené cca do desíti večer, protože jsou obecní a nikoliv hradní. Když nebudete dělat randál, tak noční výhled z hradeb na vodu stojí jednoznačně za to.

Co mě mega pobavilo je zdejší obchůdek, krom klasického stánku na nádvoří kde prodávají typické památkové cetky, je tady dole schovaný ještě jeden krámek kde mají nejenom ručně vyráběné hračky a suvenýry (vesměs ale stejného typu jako jsou typické památkové cetky), ALE mají tady i koutek s antikvariátními knihami. To byla voda na Aniččin mlýn, odvezla jsem si Koukolíka, kterého jsem si u dlouho chtěla přečíst, ale nemohla jsem ho sehnat. A tady? Za šedesát kaček!

Nestačili jsme se taky zastavit nikde na oběd, takže tohle ponechávám na vás. Dejte vědět, kde se na Zvíkově dobře vaří. My jsme stihli jenom kafe v místní kavárně a to nebylo úplně to na co jsem zvyklá, ale zase lepší než drátem do oka.

Více informací ZDE!