Muzea ONLINE – Sociální sítě 1.4

Business manager je kámoš

Po delší době je čas zase vydat něco k prezentaci muzeí a kultury na sociálních sítích. Částečně proto, že s podobnými školeními se teď u nás v oboru roztrhl pytel a všichni se povinně školíme jak o život. Trošku nešťastně nás ovšem školí sockaři většinou z komerčního sektoru zaměření na prodej, kteří o socsítích uvažují v něčem trochu jinak.

Proto se dnes podívám na zoubek, věcem které muzea až tak nepálí, primárně souvisejí s komercí a prodejem, ale mohly by se hodit.

Rozdíl mezi organickým a placeným dosahem jsme si ukazovali už minule. Muzea a podobné kulturní organizace dokáží generovat ze své podstaty zajímavý obsah a mohly by proto spoléhat na organický dosah svých příspěvků vyvolaný jejich správnou skladbou. Algoritmy socsítí ovšem tlačí na výdělek, takže se snaží příspěvky omezit tak, aby vznikala potřeba kupovat si placenou propagaci (reklamu). To je funkční v momentě, kdy se vám náklady na reklamu třeba přímo vrátí nákupem, který se díky této reklamě uskutečnil, ale jak poznáte, že ten návštěvník na pokladnu skutečně přišel, protože viděl váš placený post na facebooku?

Jakmile se rozhodnete uvažovat o reklamně na sociálních sítích (ale i v případě, že spravujete více než 1 profil) tak vehementně doporučuji zřídit Business Manager Facebooku. Je to rozhraní, které vám umožní pohodlně překlikávat mezi profily, nahrávat příspěvky dopředu, obsahuje základní metriky (pamatujte! měřit! měřit! měřit!) a hlavně umožňuje pohodlně spravovat i reklamní účty, kde je možné nastavit si firemní karty, ze kterých se bude platba strhávat, ale taky fakturační údaje, a další nezbytnosti.

Možná se bude BM jevit jako komplikované prostředí, ale v dnešní době se dá pořídit i poměrně laciné školení na základy práce s tímto médiem (jen googlujte!). V budoucnu to ušetří spoustu práce. A hlavně pokud budete s placenou reklamou pracovat více. Nikdo nechce platit firemní reklamu z vlastní kapsy.

Petra má vysokou a tři psy a baví ji kanoistika – Persona a cílová skupina

Základní marketingová poučka je Poznej svoje publikum. Než se do čekoholiv pustím, tak vím, kdo je můj ideální zákazník. A platí to i při prodeji vložek i při tvorbě výstav o pozdních impresionistech.
Jak praví moje oblíbené moudro (z knihy Jak na sítě) – vaše cílová skupina jsou „VŠICHNI“, pouze pokud prodáváte vzduch.

Pro zacílení vašich výstav/kulturních akcí/programů/expozic vytvářejte tzv. persony. Vytváří je markeťáci napříč světem i obory, proč by muzea měla být výjimkou. Persona je fiktivní zákazník, který by váš produkt mohl vyhledat. Pro jeden produkt můžete mít person vytvořených více, dají se recyklovat, používat znovu, upravovat… Já mám person v práci plný šanon a pracuji s nimi podle potřeby.

Kromě toho, že je neuvěřitelná zábava persony vytvářet jsou vážně užitečné. Pochopitelně za předpokladu, že to neodbudete a nenavymýšlíte naprosté kraviny. Personě vymyslete jenom jméno, ale i věk, bydliště, vzdělání, koníčky, kam rád(a) chodí s přáteli, co čte, jestli sleduje trendy a sociální sítě, nebo dá na plakáty, jakou poslouchá hudbu, jaké má ráda filmy atd… Vytvořte UVĚŘITELNÉHO fiktivního člověka.

Korunky se sypou a návštěvníci nikde

Dobře vytvořená persona vám totiž může s reklamou na sociálních sítích ušetřit spoustu peněz. Ze o nás internet sbírá šokující množství informací je dobře známé, ale málokdo ví skutečný rozsah dat, které radostně nadnárodním společnostem předává. A tyhle data jsou užitečná zejména při tvorbě a cílení reklam.
Namísto toho, abyste zadali reklamu, kterou uvidí všichni česky hovořící uživatelé, a která vás tím pádem bude stát strašné peníze aniž by měla větší dosah, můžete vytvořit podle person ideálního koncového klienta, kterého chcete svou reklamou zaujmout.

(Malá odbočka: Když děláte jakýkoliv byznys – komerční, nekomerční, prodej, služby – je to jedno – tak nemůžete spouštět kobercové reklamní kampaně a doufat, že když zasáhnete všechny, tak se někdo chytne. Nechytne! Navíc vyhodíte spoustu peněz do luftu. Než kulometně chrlit předraženou reklamu do kanálů kde se vaše cílovka nepohybuje ani v nejmenším, je mnohem lepší zaplatit mnohem nižší obnos na přesně zacílenou reklamu, kterou naservírujete vašim klientům pod nos.
Lidi jsou líní, i tu reklamu chtějí dostat až před obličej a bez práce! Zároveň ale nechtějí reklamu nerelevantní protože na náš mozek denně útočí takové množství vjemů, které lidský mozek nedokáže účinně zpracovávat, tak je prostě vypíná. druhá cesta samozřejmě vyžaduje více práce od vás, ale vyplatí se mnohonásobně!)

Facebook umožňuje zacílit reklamu podle místa bydliště, podle zájmů, jazyků, pohlaví, věkových skupin. Můžete poslat reklamu pouze lidem, kteří třeba sledují vaši stránku. Nebo naopak pouze lidem, kteří ji nesledují, ale už se na pár vašich příspěvků podívali. Stejná nastavení umožňuje i Instagram. Reklamy na sociálních sítích jsou den ode dne sofistikovanější, byla by věčná škoda, kdyby zrovna muzea zůstala v pravěku a uplaňovala techniku spray&pray.

Reklamu máme, ale k čemu?

Pochopitelně kromě cílové skupiny budete muset dopředu rozhodnout, k čemu vám má být reklama dobrá. Co je jejím cílem? Podle toho pak budete schopní vyhodnotit, zda byla kampaň úspěšná a kolik třeba stála v přepočtu na jednotlivé naplněné cíle, atd.

Byznys prostředí má tohle jednodušší. V komerčním sektoru je většinou cílem prodej zboží. Pokud zrovna vaše muzeum neumožňuje prodej lístků po internetu, tak prodej, asi nebude primárním cílem.
Kulturní sektor socsítě používá pro branding. Jako cíle pro reklamu na socsítích můžete nastavit třeba to, že chcete určitý počet lidí dostat na vaše webové stránky a přimět je k odběru newsletteru s novinkami. Nebo potřebujete k lidem dostat zprávu, že pořádáte výstavu, takže zaplatíte reklamu pořádané události. Možností je spousta, ale pokud si cíl nenastavíte dopředu, bude vaše reklamní trojnožka mít o jednu nožičku méně.

Pixel a k čemu mi bude

Pokud se rozhodnete využívat placenou reklamu na sociálních sítích, založíte si k tomu BM , budete propojovat sociální sítě s webem, dříve nebo později narazíte na pojem pixel.

Co je to? Pixel je ve zkratce vlastně analytická fíčura, která umožňuje sledovat jak se u vás na webu návštěvníci přicházivší z socsítí chovali. Dá se oprávněně namítnou, že to přece umí i analytiky vašeho webu (třeba google Analytics). Umí, ale ne tak zcela.

Pixel totiž sleduje jenom ty konkrétní lidi, kteří k vám přišli ze socsítí. A na základě dat z pixelu vy pak můžete vytvářet zase sofistikovanější reklamy. Můžete díky tomu cílit na lidi, kteří na váš web přišli, ale newsletter neodebrali. Přišli, ale nenakoupili. Přišli a navštívili určité stránky. Pixel vám trochu ulehčuje práci s personami, protože vám k fiktivní postavě doplňuje i její chování a nákupní rozhodování (pokud jim tedy chcete něco prodat).

Aby byl pixel k něčemu a nejen další zbytečný zpomalovač webu, potřebuje být 100% nastavený. Svěřte to do ruky někomu, kdo tomu rozumí a komu věříte. Správce webu. Zaplacený externista. Někdo kdo se pixelům věnuje a umí je. Já si třeba sama nevěřím natolik, abych si v tuhle chvíli nastavovala pixely sama, protože jsem se jim věnovala jenom zběžně, pro běžnou činnost funguji bez nich. Pixel se nejvíc vyplatí lidem a organizacím, které jsou zaměřené na prodej, respektive prodávají aspoň něco, protože umožňuje v základním nastavení sledovat data související s prodejem (vaši cestu nákupním košíkem například). Já jsem skutečně zatím v běžné muzejní praxi pixel nepotřebovala, reklamy tvořím převážně na základě person a průzkumu návštěvníků.

Jeden komentář u “Muzea ONLINE – Sociální sítě 1.4

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek