Dotýkat se je dovoleno?

Dneska jsme měli exkurzi. Do Technického muzea v Brně. Jako náhradu za zrušenou hodinu muzejní psychologie. Tak jo!
Ráno jsem zamířila směr Technické muzeum, pravda dorazila jsem včas jenže jako jedna z posledních. A já nerada chodím poslední. Těsně po nás navíc dorazil výlet školkáčků a skupinka asi padesáti dětí vysokých asi půl metru v reflexních vestičkách mě vyděsil natolik, že jsem se pobryndala kávou. Naším cílem byla expozice Nevidomé kultury v patře, naší průvodkyní její autorka Mgr. Eliška Hluší.
Na úvod nám bylo vysvětleno, že expozice není primárně určena pro nevidomé, ale spíše pro vidící většinovou společnost. Jsou tu vystavené první psací stroje pro Braillovo písmo, tiskárny, pomůcky, které se používaly ještě před zavedením Braillova písma. Já jsem řeba netušila že se používá ještě klasická vytlačovaná, nebo vypichovaná latinka.
Taky jsem zjistila, že dřív byli nevidomí povinně vzdělávaní v hudbě, takže po škole pro nevidomé vesměs všichni šli na konzervatoř, kde studovali hudbu a povinně k tomu ještě jedno řemeslo – ladiče, košíkařinu, nebo výrobu kartáčů.
Zároveň jsou v expozici i vitriny s předměty použvanými k výuce zeměpisu, matematiky…
Mě se tam líbilo moc. Trochu na houby, že jsme neměli víc času na procházku po celé expozici. Na druhou stranu jsme se na závěr exkurze pomazlili s vodícím pejskem naší průvodkyně, takže za mě to bylo příjemně strávené dopoledne.
Každopádně expozice stojí za to, dokonce tam byly i nějaké hluk tvořící předměty, ktereé si bylo možné osahat a rozhlučnit. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dotýkat se je dovoleno?

Dneska jsme měli exkurzi. Do Technického muzea v Brně. Jako náhradu za zrušenou hodinu muzejní psychologie. Tak jo!
Ráno jsem zamířila směr Technické muzeum, pravda dorazila jsem včas jenže jako jedna z posledních. A já nerada chodím poslední. Těsně po nás navíc dorazil výlet školkáčků a skupinka asi padesáti dětí vysokých asi půl metru v reflexních vestičkách mě vyděsil natolik, že jsem se pobryndala kávou. Naším cílem byla expozice Nevidomé kultury v patře, naší průvodkyní její autorka Mgr. Eliška Hluší.
Na úvod nám bylo vysvětleno, že expozice není primárně určena pro nevidomé, ale spíše pro vidící většinovou společnost. Jsou tu vystavené první psací stroje pro Braillovo písmo, tiskárny, pomůcky, které se používaly ještě před zavedením Braillova písma. Já jsem řeba netušila že se používá ještě klasická vytlačovaná, nebo vypichovaná latinka.
Taky jsem zjistila, že dřív byli nevidomí povinně vzdělávaní v hudbě, takže po škole pro nevidomé vesměs všichni šli na konzervatoř, kde studovali hudbu a povinně k tomu ještě jedno řemeslo – ladiče, košíkařinu, nebo výrobu kartáčů.
Zároveň jsou v expozici i vitriny s předměty použvanými k výuce zeměpisu, matematiky…
Mě se tam líbilo moc. Trochu na houby, že jsme neměli víc času na procházku po celé expozici. Na druhou stranu jsme se na závěr exkurze pomazlili s vodícím pejskem naší průvodkyně, takže za mě to bylo příjemně strávené dopoledne.
Každopádně expozice stojí za to, dokonce tam byly i nějaké hluk tvořící předměty, ktereé si bylo možné osahat a rozhlučnit. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek