Hroutíme se a zapracováváme se

V neděli jsem se vrátila domů. Plná optimismu, protože mi před Pelhřimovem přestaly svítit kontrolky motoru, takže jsem nutnost návštěvy servisu odsunula na listopad a plná energie jsem zamířila do Baru, který neexistuje! přepadnout svého muže v práci.

Překvapená jsem ale byla já, protože mi jeho kolegové řekli, že se složil a poslali ho domů. Doma jsem našla mrtvolu, která omdlela na postel. Později přiznal, že s povýšením se spojily další povinnosti, do toho stěhování, do toho moje ukončení pracovního poměru, do toho nové auto, do toho další povinnosti. Pak přiznal, že chtěl zvládnout všechno na plno a hned, takže nejedl, nespal, a že se hrozně stydí a bojí se, že v práci všechny zklamal, protože to od něj nebylo fér se zhroutit v půlce pracovní doby. Pak se přiznal, že má hlad a spal by!
Takže místo soustředění se na školu, pečuju o drahouška. Dostal ode mě naordinovaný klid na lůžku a já jenom vyvářím jeho oblíbené jídla a přihrnuju mu peřiny. Z postele mohl, až když se mu do obličeje vrátila trocha barvy.
Někde v mezičase se pokouším vrátit do školního procesu. Upřímně, moc mi to nejde.
Poslední semestr na MUNI byl tristní. JAMU jsem proplula tak nějak nevnímaje a ve snaze dopsat diplomky. Masaryčku jsem se rozhodla o rok prodloužit. Spolužáci říkali, že existuje něco, čemu se říká studentský život, tak jsem si řekla, že bych ho mohla zkusit. Ergo, o rok prodlužuju, snažím se přijít na podstatu studentského života a chci chodit jenom na zajímavé přednášky, když mám všechny povinné už splněné.
Tudíž jsem si zapsala všechno, co u nás na ústavu učí doktor Otakar Kirsch. Pominu fakt, že to je fakt chytrý chlap a já mám slabost pro chytré chlapy, takže na jeho přednáškách sedím vepředu (a rozhodně to není tím, že jsem slepá a nemůžu najít brýle, nebo tím, že jsem fuj šprtka) a poslouchám s podepřenou bradičkou. Je to paráda. Zároveň je to jediný kompetentní pedagog u nás na oboru, takže je fajn pro změnu poslouchat někoho kdo ví, o čem mluví.
Pokud nechodím na jeho přednášky, tak většinu času zmateně běhám po Brně a hledám, kde mám mít další hodiny. Neb se zase přestavují budovy. Náš ústav zase nemá prostory. A zase nás šoupou po Brně jak šachové figurky. Nu což, aspoň poznám i radosti dojíždění, to prý patří ke studentskému životu taky. 
Zatím se mi na hodinách upevnit pověst nechutné šprtky. Znechutit svoje spolužáky při přednáškách zahraničních hostů, kde jsem jediná dotazující se studentka, zatímco ostatní chtějí rychle domů. Upevnit si pozice, když jsem prohlásila, že ty doktoráty chci oba dva, a že to třiceti je taky mít budu! Dáme s Kirschem dohromady studijní skupinu – on se bude habilitovat a já se budu rigorovat! 

9 komentářů u „Hroutíme se a zapracováváme se

  1. V pondělí jsem diskutovala s jendou naší přednášející, která právě pro znechucení systémem končí na ústavu. Vysvětlovala jsem jí, že mě štve systém fungující v praxi a dokud nepřijdu na to, co je v systému špatně a jak to můžu spravit, tak musím zkoumat v akademické sféře a hledat řešení. Pak můžu jít normálně do práce… 😀 😀

  2. V pondělí jsem diskutovala s jendou naší přednášející, která právě pro znechucení systémem končí na ústavu. Vysvětlovala jsem jí, že mě štve systém fungující v praxi a dokud nepřijdu na to, co je v systému špatně a jak to můžu spravit, tak musím zkoumat v akademické sféře a hledat řešení. Pak můžu jít normálně do práce… 😀 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek