Mám resty. V rozepsaných se mi povaluje asi deset článků, diplomky jsou ve stavu – jedna hotová, jedna rozepsaná a jedna ani čárka, a to za měsíc odevzdávám, jezdím z hradu na hrada a nikde se nezdržím déle než je nezbytně nutné. Oslavu tatíkovýchnarozenin jsem zahájila, odjela na Buchlov na noční prohlídky, a vrátila se přesně tak akorát abych dělala notně veselé společnosti taxi. Všichni ze mě vidí tak leda rozmazanou šmouhu… A to mám prosím dovolenou.
Do toho jsme si včera vymysleli stěhování. Vymysleli jsme ho tedy už před nějakou dobou, ale včera nás viděl majitel a po deseti minutách prohlásil, že tam tedy můžeme bydlet. Takže balím. Knížky. Trvá to dlouho. Jako oooopravdu dlooooooouhoooooooo.
A já se obávám, že mi někdo krade čas. Je to poznat hlavně při pohledu na statistiky návštěvnosti blogu, protože jak nemám čas, články jsou jenom rozepsané, čtenáři netrpělivě odcházejí jinam a já si jenom můžu povzdychnout.
Což je ostatně i důvod tohoto sebenaplňujícího článku… Nezapomněla jsem na blog. Nekašlu na to. DOkonce se mi děje i hromada zajímavých věcí o kterých vás chci zpravit. Ale je toho prostě nějak moc. Snad se mi podaří ukořistit nějaký čas až se vrátím do práce.
