Jak jsme přijeli moc brzo

Ve čtvrtek jsme jeli na zkušební promítání videomappingu na Lipnici. Začalo to mým kiksem, kdy jsem zapomněla zavolat kastelánovi a potvrdit mu, že teda opravdu přijedem. Nakonec jsme si to se smíchem potvrdili a já slíbila že přijedem kolem sedmé.
Vyjeli jsme. Vyzvedli jsme Toma s projektorem, to byl další šok. Přihasil si to s takovým malinkým ťuňťou (projektorem), ještě o trochu menším než je ten co používáme ve škole. Zarytě tvrdil, že to SNAD utáhne.
Na dálnici jsem se hryzala strachy, protože průběžně pršelo, na střídačku s tím vytrvale lilo. Krom toho jsme cestou narazili na tohle:
Tohle jsem vyfotila ze sedadla spolujezdce. Člověk se pak cítí na dálnici bezpečněji.
Po příjezdu na Lipnici jsme velebili svoji prozíravost, která zařídila že jsme si vzali lyžařské bundy. Nefoukalo, svítilo sluníčko a bylo překvapivě hezky – tedy cca 5 stupňů a zima jak v morně.
Vyjeli jsme si až pod hrad, kde na nás čekal pan kastelán. Původní plán byl vyzkoušet dvě stanoviště pro projektor- jedno vzdálenější které by bylo vhodnější, ale o kterém jsme pochybovali, že to projektor zvládne. A jedno bližší, které by asi zvládl, ale zase moc nevyhovovalio, protože projektor by byl umístěný mezi lidma na polozbořené zdi, na kterou není až tak těžké vylézt a shodit ho.
Dalš zásek, který jsme nedomysleli bylo světlo. Přijeli jsme prostě moc brzo a na jakékoliv promítání bylo ještě příliš slunka. Znáte takový ten pocit, speciálně na jaře, že je pořád dost světla a pak najednou nic? Zničehonic se setmí a vy nevidíte ani ň? Jo, tak přesně to se tentokrát nestalo. Čekali jsme a slunko furt ne a ne zapadnout. Nakonec jsme to spustili a snažili se rozklíčovat jednotlivé linky.
Hlavním účelem tohohle výletu bylo hlavně to, zjistit jestli maska, podle které se budou dělat animace, sedí na vybranou stěnu. Tom měl připravených několik krátkých animací, podle kterých zarovnával římsy, okna, dveře.
Hodinu jsme zírali na tři desetivteřinové smyčky a šoupali styčné body. Nikdy bych nevěřila, že to moje ADHD utáhne, ale oproti očekávání to bylo nesmírně zajímavé. A já se hrozně těším na výslednou animaci.
Když se tedy konečně setmělo, ukázalo se, že projektor klame tělem a svítí jako šílený. Linky byly ostré, barvy trochu zkreslené díky barvě stěny, ale všechno vypadalo jak má.
Takže 21. května, kolem 21:00 si všichni napište výlet na Lipnici abyste mohli omrknout výsledek.

Jeden komentář u “Jak jsme přijeli moc brzo

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Jak jsme přijeli moc brzo

Ve čtvrtek jsme jeli na zkušební promítání videomappingu na Lipnici. Začalo to mým kiksem, kdy jsem zapomněla zavolat kastelánovi a potvrdit mu, že teda opravdu přijedem. Nakonec jsme si to se smíchem potvrdili a já slíbila že přijedem kolem sedmé.
Vyjeli jsme. Vyzvedli jsme Toma s projektorem, to byl další šok. Přihasil si to s takovým malinkým ťuňťou (projektorem), ještě o trochu menším než je ten co používáme ve škole. Zarytě tvrdil, že to SNAD utáhne.
Na dálnici jsem se hryzala strachy, protože průběžně pršelo, na střídačku s tím vytrvale lilo. Krom toho jsme cestou narazili na tohle:
Tohle jsem vyfotila ze sedadla spolujezdce. Člověk se pak cítí na dálnici bezpečněji.
Po příjezdu na Lipnici jsme velebili svoji prozíravost, která zařídila že jsme si vzali lyžařské bundy. Nefoukalo, svítilo sluníčko a bylo překvapivě hezky – tedy cca 5 stupňů a zima jak v morně.
Vyjeli jsme si až pod hrad, kde na nás čekal pan kastelán. Původní plán byl vyzkoušet dvě stanoviště pro projektor- jedno vzdálenější které by bylo vhodnější, ale o kterém jsme pochybovali, že to projektor zvládne. A jedno bližší, které by asi zvládl, ale zase moc nevyhovovalio, protože projektor by byl umístěný mezi lidma na polozbořené zdi, na kterou není až tak těžké vylézt a shodit ho.
Dalš zásek, který jsme nedomysleli bylo světlo. Přijeli jsme prostě moc brzo a na jakékoliv promítání bylo ještě příliš slunka. Znáte takový ten pocit, speciálně na jaře, že je pořád dost světla a pak najednou nic? Zničehonic se setmí a vy nevidíte ani ň? Jo, tak přesně to se tentokrát nestalo. Čekali jsme a slunko furt ne a ne zapadnout. Nakonec jsme to spustili a snažili se rozklíčovat jednotlivé linky.
Hlavním účelem tohohle výletu bylo hlavně to, zjistit jestli maska, podle které se budou dělat animace, sedí na vybranou stěnu. Tom měl připravených několik krátkých animací, podle kterých zarovnával římsy, okna, dveře.
Hodinu jsme zírali na tři desetivteřinové smyčky a šoupali styčné body. Nikdy bych nevěřila, že to moje ADHD utáhne, ale oproti očekávání to bylo nesmírně zajímavé. A já se hrozně těším na výslednou animaci.
Když se tedy konečně setmělo, ukázalo se, že projektor klame tělem a svítí jako šílený. Linky byly ostré, barvy trochu zkreslené díky barvě stěny, ale všechno vypadalo jak má.
Takže 21. května, kolem 21:00 si všichni napište výlet na Lipnici abyste mohli omrknout výsledek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek