Ve čtvrtek 18. února jsme měli domluvený výjezd na první z hradů, na kterých se bude Karel realizovat. Na Lipnici.

V Brně sice poslední dobou počasí předstíralo jaro, ale ráno pršelo jak zjednané. Já navíc poučená, že v hradě je zima v srpnu, natož v únoru, jsem se zazimovala a vyrazila na autobus. Chudák Tomáš, který bude pro projekt páchat mappingy ale poučený nebyl.

V Jihlavě nás nabralo auto s paní ředitelkou a jeli jsme, společně s další kolegyní na přepad zříceniny.

První dojem byl ten, že fotky potřebné pro přípravy mappingu prostě neuděláme, protože byla mlha. A že fakt mlha. Taková, že bys ani Brčálník nedohledal.

Vyjeli jsme nahoru pod hrad, ani na věž nedohlédli. Během čekání na kastelána jsme Tomovi ukázali jak super prostor u předhazujeme. Hned u vstupní brány stěna, kterou teda nemůžeme využít protože ji stíní strom, ale jiak naprosto perfektní. Velká. Krakorce. Okna, každé jiné. A jako humorný bonus kolmo na ni nastavěné (hned nad vstupní branou) betonové „jakožerenesanční“ čelo.

A když už jsme byli na hradě, tak jsme si to užili. Prolezli jsme původní gotické sklepy, prohlídkové prostory, vylezli jsme si na ochozy… Super, sice mappovat budeme venku, ale já jsem si zaslintala nad krásným barákem, Tomáš se vzdělal co se historie týče a zjistili jsme, že hrad je v podstatě elektrifikovaný, což nám ušetří práci a projektor můžeme postavit i na hradby.

Kastelán je taky vůbec super. Jednak jsem poprvé v životě viděla UKLIZENOU kastelánskou kancelář, ale historky o tom, jak na hradě pořádali techno párty taky stojí za to. (Trochu mi to připomnělo buchlovský Hradhouse, který jsem teda nezažila, ale pamětníci, a jejich játra, se vzpamatovávají vlastně dodnes.)

Čas tlačil a nezbylo, než začít seriozně pracovat. Na nádvoří jsme dlouze zkoumali Trčkovský palác. Jeho čelní stěna přímo vybízí. Velká plocha. Okna. Vstup do paláce. Ale před ním zase stojí zatracený strom. Můj napůlvážně míněný návrh, že ten strom porazíme, se neshledal s nadšením, protože strom zasadili při natáčení jakési pohádky a kastelán si jeho ponechání musel vybojovat na NPÚ, takže strom zůstane stát.

Navíc bychom potřebovali dva projektory, a přestože peníze na techniku máme, tak je nechceme uvalit hned za první barák (Přijde přece ještě Bečov, že!). Takže hledáme dál.

Přestože je tradiční dělat mapping coby outdoorovou prezentaci, a my se všichni shodli na tom, že venku to bude lepší, tak jsme nakonec zvolili „vniřní“ prostory.

Vevnitř v Trčkovském paláci. O tom, jak moc jde o interiér se můžeme dohadovat. Přestože jsou to původně vnitřní prostory, tak teď nemají ani patra, ani schody, ani střechu. Z celého paáce totiž zůstaly jenom obvodové zdi a vevnitř jeden portál na který Tomáš v rámci hledání nejlepšího úhlu vylezl.

Našli jsme nakonec jednu inspirativní stěnu, dokonce máme i nějaký koncept. Zmrzli jsme jak fíky. Ale co je naprosto nejlepší… Lipnická kaple.

Gotická kaple, upravená v řekla bych 19. století. Vstupuje se do ní přes původní presbytář, kde jsou zbytky původních nástěných maleb, krásné klenby a je to prostě boží.

A vůbec celý hrad /zřícenina je naprosto super.

A v té kapli… v té se jednou vdám.

Ve čtvrtek 18. února jsme měli domluvený výjezd na první z hradů, na kterých se bude Karel realizovat. Na Lipnici.

V Brně sice poslední dobou počasí předstíralo jaro, ale ráno pršelo jak zjednané. Já navíc poučená, že v hradě je zima v srpnu, natož v únoru, jsem se zazimovala a vyrazila na autobus. Chudák Tomáš, který bude pro projekt páchat mappingy ale poučený nebyl.

V Jihlavě nás nabralo auto s paní ředitelkou a jeli jsme, společně s další kolegyní na přepad zříceniny.

První dojem byl ten, že fotky potřebné pro přípravy mappingu prostě neuděláme, protože byla mlha. A že fakt mlha. Taková, že bys ani Brčálník nedohledal.

Vyjeli jsme nahoru pod hrad, ani na věž nedohlédli. Během čekání na kastelána jsme Tomovi ukázali jak super prostor u předhazujeme. Hned u vstupní brány stěna, kterou teda nemůžeme využít protože ji stíní strom, ale jiak naprosto perfektní. Velká. Krakorce. Okna, každé jiné. A jako humorný bonus kolmo na ni nastavěné (hned nad vstupní branou) betonové „jakožerenesanční“ čelo.

A když už jsme byli na hradě, tak jsme si to užili. Prolezli jsme původní gotické sklepy, prohlídkové prostory, vylezli jsme si na ochozy… Super, sice mappovat budeme venku, ale já jsem si zaslintala nad krásným barákem, Tomáš se vzdělal co se historie týče a zjistili jsme, že hrad je v podstatě elektrifikovaný, což nám ušetří práci a projektor můžeme postavit i na hradby.

Kastelán je taky vůbec super. Jednak jsem poprvé v životě viděla UKLIZENOU kastelánskou kancelář, ale historky o tom, jak na hradě pořádali techno párty taky stojí za to. (Trochu mi to připomnělo buchlovský Hradhouse, který jsem teda nezažila, ale pamětníci, a jejich játra, se vzpamatovávají vlastně dodnes.)

Čas tlačil a nezbylo, než začít seriozně pracovat. Na nádvoří jsme dlouze zkoumali Trčkovský palác. Jeho čelní stěna přímo vybízí. Velká plocha. Okna. Vstup do paláce. Ale před ním zase stojí zatracený strom. Můj napůlvážně míněný návrh, že ten strom porazíme, se neshledal s nadšením, protože strom zasadili při natáčení jakési pohádky a kastelán si jeho ponechání musel vybojovat na NPÚ, takže strom zůstane stát.

Navíc bychom potřebovali dva projektory, a přestože peníze na techniku máme, tak je nechceme uvalit hned za první barák (Přijde přece ještě Bečov, že!). Takže hledáme dál.

Přestože je tradiční dělat mapping coby outdoorovou prezentaci, a my se všichni shodli na tom, že venku to bude lepší, tak jsme nakonec zvolili „vniřní“ prostory.

Vevnitř v Trčkovském paláci. O tom, jak moc jde o interiér se můžeme dohadovat. Přestože jsou to původně vnitřní prostory, tak teď nemají ani patra, ani schody, ani střechu. Z celého paáce totiž zůstaly jenom obvodové zdi a vevnitř jeden portál na který Tomáš v rámci hledání nejlepšího úhlu vylezl.

Našli jsme nakonec jednu inspirativní stěnu, dokonce máme i nějaký koncept. Zmrzli jsme jak fíky. Ale co je naprosto nejlepší… Lipnická kaple.

Gotická kaple, upravená v řekla bych 19. století. Vstupuje se do ní přes původní presbytář, kde jsou zbytky původních nástěných maleb, krásné klenby a je to prostě boží.

A vůbec celý hrad /zřícenina je naprosto super.

A v té kapli… v té se jednou vdám.