Muzeum za časů korony – Jak jsem chtěla koupit hrad

Inu, mám teď čas i na ty dlouho odkládané úkoly. A tak kromě věcí do školy a spousty koncepcí a strategií sepisuju třeba scénáře Nočních prohlídek.

Což ovšem znamená, že ležím zahrabaná ve všem co se kdy o místní historii napsalo a hledám zdrojový materiál. (A jakkoliv se to na barokním zámku neříká nahlas, tak si myslím, že středověk byl dramaticky mnohem vděčnější téma, než baroko, které bylo tak zprotokolované, že se tam dramatická akce musí hledat lupou.)

A píšu. Ježíšikriste konečně píšu něco jiného než Excelové tabulky a manažerské strategy-pindy. Vybrala jsem trasu, nahodila možná témata, které mi naše historička (a samozřejmě také hlavní hvězda celého spektáklu) schválila a rozepsala jsem se.

Zatím mě to baví moc, protože se mi daří psát zajímavé, vtipné texty, které jsou historicky podložené a přesné (byť samozřejmě výsledné dialogy jsou fiktivní). Jenže… Chci-li psát historicky přesně texty, znamená to taky spoustu rešerší, abych kupříkladu netvrdila, že se tady Jan Adam Liechtenstein potkal s Karlem IV., který zemřel cca tři sta let předtím, než se milý Liechstein vůbec narodil.

A tak se mi děje, že se mi historie vyhledávače plní například tímto:

  • Kolik je 105 eskudů v současnosti?
  • Za kolik peněz se dal v 16. století koupit hrad?
  • Šlechta 18. století na vídeňském dvoře.
  • Nejlepší kamarádky a dvorní dámy Marie Antoinetty.
  • Dvorní malíři benátského dóže v 17. století

S kolegy a kamarády visím hodiny na telefonu a naše hovory vypadají vždycky stejně:
No a on pak koupil portrét hraběnky Kounicové, mademoiselle de Salesbourg, krále a to všechno za 105 eskudů.“
To přepočtu na dnešní jako na kolik?“
To nevím, to najdem.“

Mohl se potkat Kryštof a Ladislav Berka z Dubé?“
To spíš ne, hele.“

Řekni mi, kde přesně tady byl psinec. No tak aspoň přibližně.“

Zmrzlina, potřebuju vědět přesný datum, kdy se v Čechách začala vyrábět zmrzlina.“

Prostě klasický problémky, které zná každý kdo se snaží ty noční prohlídky dělat aspoň trochu pořádně a nerubat je jak baron Prášil.

Každopádně se mi to pěkně rýsuje. A přesto, že pořád vlastně nic nevíme, tak jedno je jisté… Noční prohlídky v létě budou, takže všechny očekávám 1. nebo 22. července. Opozdilci jistě stihnou 12. srpna.
A všichni se povinně budete smát mým vtipům, plakat, když to bude dramatický a kdo ví, třeba když budete mít kliku, potkáme se tam.
Zcela jistě budu připomínat strašidlo a blábolit ve verších údaje z realitního trhu 16. století.

5 komentářů u „Muzeum za časů korony – Jak jsem chtěla koupit hrad

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek