Nečekaná prohlídka

V září skončí náš projekt Na cestách s Karlem IV.. Ještě jsou před námi Litice a Bečov. A tak bylo třeba vyrazit do terénu a nafotit masky pro videomapping. (O podobné anabázi na Lipnici jsem psala v článku Lipnice je super! a Zvíkov se dočkal epického zpracování v článku Jak jsme putovali na Zvíkov).
Naštěstí nás teď podobné nervy nečekaly částečně proto, že za volantem seděl můj drahý. I když jsme vtipkovali o tom, že Litice jsou taky dvě, tak mám radši zkontrolovat, jestli jedeme na tu správnou. Jeli jsme.
Cesta ubíhala, dokonce rychleji, než by se mi podle mapy zdálo. Jenže jsme neměli navigaci. Měli jsme mě. Jako navigátora. To nemohlo skončit dobře. A neskončilo. Tři čtvrtiny cesty jsme zvládli bez problémů. Ono to vlastně bylo pořád rovně. Až nakonec když jsme měli najet na správnou cestu na sever k Žamberku. Tam se problémy vynořily. 
Najednou ani nevím jak – jedeme do Litomyšle. V ten moment jsem se vzdala mapy, drapla mobil mého drahého a navigovala podle GPSky. Ale stejně se nám podařilo jednou ztratit s i GPSkou… To jsem totiž zrovna vykládala hrozně zajímavou a vtipnou historku a zapomněla mu říct aby odbočil. Sice jsme přijeli později, ale přijeli jsme.
Dole pod hradem nás přivítala cedulka, že hrad je zavřený. To mi bylo fuk, neboť jsem byla instruovaná, že máme vyjet k dřevěné zvoničce a odtud pěšky. Celou cestu nás ale míjely cedulky o zavřeném areálu. A na mostě závora. Tu jsme podlezli, odignorovali další cedule, že hrad je zavřený a probíhají stavební práce a otevřeli jsme si. Kastelána jsme našli v bráně, jak pije kafe a něco vysvětluje dělníkům.
Ukázalo se totiž, že jim spadl severní palác. Tedy jeho zbytky. Ale ty spadly komplet. Tak se to teď opravuje. A MOŽNÁ to do září už bude, ale MOŽNÁ taky ne.
Nám to nic nevadilo, protože nás naprosto uchvátila stěna protilehlého paláce, která je velká, krásná a plná okýnek a dveří, které se dají použít v projekci.
Nafotili jsme stěnu a začali spekulovat o tom, že by se lešení možná dalo použít jako plošina pro projektor, pokud tam tedy ještě v září bude. Tomáš si ale bude muset udělat kurz pro práci ve výškách a na stavbě, páč bez štemplu ho tam nikdo nepustí. 
Ukázali jsme si i místnosti v paláci, kde se bude odehrávat představení. Bude to super. Jenom nesmí přijít moc lidí, jinak to podlahy neunesou. Na podlaze jsme taky našli dáreček. Maličkou poštolku ještš ochmýřenou, která asi vypadla z hnízda. Dokonce jsem si ji i pohladila. Akorát když se k ní přiblížil Tom, tak do té doby letargická poštolka najednou ožila a začala se bránit.
Vyběhli jsme si na věž, kde nás přivítala uvězněná jiná poštolka. Okna totiž byly přetažené igelitem aby do věže nefoukalo a ona už nenašla cestu zpátky.
Pan kastelán nám nakonec udělal zkrácenou prohlídku, jenom pro nás. Článek o Litici už se píše, takže se těšte.
Jediným zklamáním pro mě byla nakonec cesta domů, protože jsme se ani jednou neztratili a když jsme stavěli na oběd (o půl čtvrté odpoledne), tak jsem dostala přesmažené hranolky, hnusný přezrálý smažený hermelín a vůbec to bylo velké a předražené zklamání.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek