Svatba na hradě aneb Čí to byl skvělej nápad?

Předně říkám – Rozmyslete si to! Ideálně – Nedělejte to! Svatba se dá udělat jinak, jednodušeji, vlastně skoro s prstem v nose. Ale ne na památkovém objektu. Rozhodně ne v případě, že se stejně jako já, rozhodnete mít tam nejenom obřad, ale i oslavu s hostinou.

Budu naprosto upřímná, nemít na hradě zázemí v podobě HBcollegium, tak do svatby na hradě asi nejdu. Pokud se můžete nakontaktovat s podobnou organizací, působící na vámi vybraném objektu/správou hradu/agenturou, která dokáže zařídit nemožné, tak se můžete zkusit na hradě vzít tak jako tak, ale bez zázemí to bude peklo a nejspíš taky dost drahý.

Předběžně jsme se rozhodli pro hrad Buchlov, protože tam je to nejvíc nejhezčí na celém světě, já jsem tam začínala jako průvodkyně (tehdy v pravěku) a jsou tam fajn lidi a máme tam zázemí spolku, se kterým organizujeme všemožné akce, takže by se trochu ulehčila i situace s logistikou (například jsme nemuseli shánět světýlka a podium). Ve fázi rozhodovacího procesu jsme vymýšleli i jiné varianty, ale Buchlov to nakonec vyhrál. Taky je napůl cesty mezi Zlínem a Brnem, tak nám to přišlo takový symbolický.
Hrad nám vyřešil téma svatby (To jste věděli, že svatby mívají téma? Já ne!), všichni pořád chtěli vědět jaké máme téma svatby, až jsem ho nakonec definovala jako Gotický hrad a bicí a bylo vymalováno.

Původní představa byla fakt prostá. Prostě všichni přijedou, hodí se prase na gril, narazí se bečka a budeme posedávat po nádvoří, flákat se a když na věc přijde, tak třeba zpívat lidovky.

Realita byla malinko jinde. Na gril maso házela cateringová firma, kromě naražených beček se vedle roztáčely koktejly z cateringu Úplně všude, který patří do rodiny Baru, který neexistuje. Nesedělo se po lavičkách a na dekách, ale u nazdobených stolů. Akorát to flákání se a zpívání vyšlo.

Většinu věcí jsme řešili svépomocí, nebo pomohli příbuzní. Například hostinu nám jako svatební dar zaplatil tchán. Celý víkend jsme brakovali zázemí hradu abychom měli jistotu, že máme pokryté úplně všechno.

Taky jsme od začátku věděli, že budeme mít hodně hostů, čím víc hostů tím, víc místa, takže jsem se týden před svatbou modlila, aby nezačalo pršet, protože mokrá varianta svatby by vykryla 80 lidí maximálně, nikoliv 150. Kvůli počtu hostů jsme se také nebrali v kapli na hradě, kam se jich vejde pouze 40, ale na třetím nádvoří, kam jsme se krásně seskládali. Největší problém pak už jenom spočíval v tom korzovat, korzovat, korzovat a starat se, jestli se všichni baví. Což u sto padesáti lidí znamená hodně chození.

Nesnáším dělení hostů na Ti, co jdou jenom na obřad a Ti, co jsou pozvaní i na hostinu. Program celého dne proto respektoval dvě věci – že ještě do tří je hrad otevřený pro návštěvníky a že nechceme hluchá místa, kdy by se hosté nudili (třeba během focení).
Hosté se sjížděli od poledne průběžně, v 15:30 začal obřad, po obřadu focení všech účastníků zájezdu a následovalo focení mě a mého muže, během téhle doby jsme nabídli hostům prohlídku hradu s mými báječnými kamarádkami, které tam také prováděly, takže to stálo za to. Kdo nechtěl na prohlídku uchýlil se na nádvoří, kde se mohli předkrmit a předpít.
Zbytek večera už byl vyloženě klasický, ikdyž o poznání uvolněnější, než bych čekala. Jedlo se, kdy kdo chtěl, pilo se, co kdo chtěl (Jsem moc pyšná na naše koktejlové menu sestavené čistě pro nás a sestavené podle bubeníků. Už jste pili něco co chutná jako Beatles v Edd Sullivan Show?).
Jediné dva další pevné body programu byly přípitky a vyhlášení tomboly, kterou ukončil hod kyticí a ten zároveň odstartoval koncert našich oblíbených Tatlo Quartet.

Obešli jsme se bez různých stupidních svatebních her, obešli jsme se bez krmení se navzájem (upřímně jsme se s mužem obešli bez jídla prakticky úplně, nějak jsme to nestihli). Všichni si svatbu chválili a bylo to prostě moc fajn.
Díky videu, které z obřadu pořídil můj šéf (a zároveň svatební vizážista) pro kolegy na zámku jsem zpětně zjistila, že naše oddávající měla fakt pěkný proslov. Taky mě zpětně mrzí, že jsem přeskočila některé fotky, které jsem chtěla mít, ale protože jsem nechtěla moc zdržovat ostatní hosty od zábavy, tak jsem je zrušila. Vlastně jediná věc, kterou bych udělala jinak je přemístění fotokoutku blíž ke stolům, protože byl zašoupnutý vzadu a moc se toho nevyfotilo.

Teď už jsem měsíc a něco spokojeně vdaná paní. Neustále se mě někdo vyptává jak se cítím jako vdaná a jestli mám být upřímná musím říct, že úplně stejně.
Svatba na hradě byla super a krásná, ale nemít tam vybudované zázemí, které jsme mohli využít, nemít vystudovanou produkci a nejlepší kamarádku produkční, která mi svědčila a celý nás velký den si vzala na triko, tak se asi zblázním a nechám svatbu svatbou a budu doživotně zasnoubená.

Proto jsem se rozhodla sepsat krátký seriál o svatbách, konkrétně o památkových svatbách. Pokud vás napadá co byste chtěli vědět určitě mi napište dotaz do komentářů, nebo mailem.

5 komentářů u „Svatba na hradě aneb Čí to byl skvělej nápad?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek