Svatba na hradě – Co na sebe?

Střihy kopírují siluetu. Šaty jsou dlouhé až na zem, často i delší do vlečky. Rukávy mohou být takové ty klasické pohádkové rozšířené, často jsou ale klasicky úzké, dlouhé až k zápěstí. Zdůrazňuje se pas, nejčastěji použitím pásů. Výstřih bývá překvapivě hluboký, vypodložený ozdobnými látkami.
A protože jeden obraz je za tisíc slov, tak:

Sice mázlá, ale jsem to já, cca v roce 2012 v burgundské gotice. Podobnými šaty jsem se nechala velmi volně inspirovat u svých vlastních svatebních šatů. A je to jak jsem psala výš, hluboký vypodložený výstřih, úzké dlouhé rukávy, pas trochu výš a zdůrazněný a závěrem široká a dlouhatananánská sukně.
Kromě burgundské módy asi všichni z nejrůznějších historizujících historických akcí znáte podobné šaty:

U těch je přes spodní šaty přetažená hodně ozdobná svrchní vrstva, která je volnější než silueta, často hluboce vykrojená na bocích a bez rukávů, aby průstřihy byly vidět spodní šaty. Doplňuje se řetězy v pase, nebo na bocích.

Moje svatební šaty byly inspirované prvním případem a vypadaly takhle:

Délka zhruba ke kotníkům, abych se nezabila (protože to já umím i na rovině). Bílé hedvábí (historická akurátnost, která by vyžadovala samet ustoupila pětatřicetistupňovým vedrům) s modrou krajkou, ze které byly ušité rukávy a krajka byla našitá i na předním díle, aby simulovala vsazený ozdobný klín ve výstřihu a trochu i zdobný svrchní šat. Díky tomu, že se použil lehoulinký materiál šaty více splývaly a nedržely tolik pevnější tvar sukně, jak by se stalo u sametu.

Gotika zná a využívá závoje i v běžném odívání, takže na svatbu už je to víceméně povinnost. Já jsem sehnala nejlacinější závoj do hřebínku v délce 2 metry na Aliexpressu a pošila ho aplikacemi, které jsem vyřezala z krajky, tak aby se stejný motiv opakoval i na šatech i na krajce. Šaty mi jinak ušila moje báječná Libuška z Buchlova.
(Když už mluvíme o historické akurátnosti, tak kytice v gotice jsou spíš vyhnané do výšky, opakuje se totéž co u architektury, používají se hodně vysoké a štíhlé květiny jako jsou lilie a kaly. Ale já ráda pivoňky a břečťan.)

Renesance
Wikipedie tvrdí, že renesance trvá od 14. do 17. století. Já bych začátek posunula trochu blíž do současnosti, cca do přelomu 15. a 16. století, ale zase – různě ve světě, různě začíná.
Materiály pořád pracují s tím co známe, ale více se používají hedvábné látky, hodně brokáty, samety jsou samozřejmostí. Zdobení je promakanější. Výšivky pracnější, šperky propletenější, zdobí se víc a víc. Šperky se také často upravují pro jednotlivé příležitosti – na jeden večer máte kolem krku ohromný řetěz, na druhý večer ho rozeberete a několik jeho oček si připnete jako brožku. Zdobení je prostě jedno velký téma.

Renesance už je sešněrovaná. Korzety tvarují postavu, ovšem ne tak jak bychom řekli dnes. Trendy jsou tzv. plastrony, tedy korzety, které z horní části těla vytvoří řekněme trojúhelník. Sice perfektně stáhnout pas, ale taky prsa a jakékoliv křivky, které tělo snad nedejbože má. Výstřih se posouvá maličko nahoru, pod šaty se nosí zdobené košile, které vyčuhují ve výstřihu a v rukávech. Hodně se pracuje s průstřihy, na horní části šatů, kudy také košile bývá vidět.
Sukně jsou pořád dlouhé, teď už nabírané a často rozdělené vepředu na horní sukni a zdobenou spodní sukni, která je vidět rozparkem vepředu (tohle baroko dotáhlo k dokonalosti).

Pro ilustraci předkládám fotku, stejně mázlou, neb je taktéž z roku 2012, ze stejné akce na Oravském hradě, ale tentokrát na ní nejsem já, ale kamarádka Jana. I se šlechticem.

No a aby byla svatební noc řádně peprná zvažte ještě stylové prádélko.