Památky mě baví

Památky, muzea, management a marketing kultury, blog

Deníček průvodkyně

2019 poprvé

admin

Velký pátek

Na pátek se těším celej tejden. Nikoliv z žádných obskurních náboženských důvodů, nikoliv proto, že vyjde novej díl Chirurgů, ani proto, že by se snad na dohled přiblížil víkend. V pátek jedu na Slavkov a máme zkoušku na první oživený prohlídky – Školu Čar a kouzel Austerlitz.
A já mám navíc v pátek velký plány (Velký plány na Velký pátek, přesně na takové joky teď stačí moje mentální kapacita.) – chci uklidit bordel, který pamatuje ještě naši svatbu, mazlit se se psem, konečně přečíst ty knížky co jsem si tuhle nakoupila, ve tři odvézt psisko na hlídání k hodné tetě a čtyřem chrtům a ve čtyři vyrazit směr milovaný zámek.

Ehm. 16:05 mi zvoní telefon.
„He?“
„Čau prosím tě, bus má zpoždění, budu tam za pět minut.“
„Co?“
„Jsi v pohodě?“
„Spím.“
„Ve čtyři jsme ale měli jet.“
„Hm. Pak zazvoň.“
Podařila se mi věc nevídaná. Ve čtvrtek jsem v osm přišla z procházky, padla do postele a na dvacet hodin upadla do solidního kómatu. Neprobudil mě ani pes, ani kocour, ani muž, který patřičně nahlas uklízel byt a třískal věcma, aby dal najevo, že ve svatebním slibu měl jenom mytí nádobí a o tomhle teda nebyla řeč.

Já vypálila z postele, vlítla do sprchy a v momentě kdy se v předsíni objevili moji spolucestující, jsem natahovala rozervané džíny a nejmíň špinavé tílko jaké jsem našla a byla připravená razit směr Slavkov.

Jistě někdo by mohl namítat, že cesta se neobešla bez jistých „momentů“ („Víš, že tam máš červenou?!“ „Jo ale před deseti minutama jsem byla v posteli, tak co chceš.“) ale zdárně jsme dorazili do té nejlepší zábavy.

Začínám podporovat teorii, že na zámku přidávají něco do vody, protože jinak to není možný. Není možný, aby se skupina jinak velmi odpovědných, skvělých, zábavných, inteligentních, vzdělaných a svéprávných lidí sešla a začala se chovat jak kdyby skupinové IQ zamrzlo někde ve třinácti letech věku.

Krátká statistika:

  • BITCH (v nejrůznějších variacích) – 346x
  • Narážky na sex (více či méně explicitní) – 1012x
  • Narážky na RuPaul´s Drag Race (i s ukázkami) – 489x, včetně plánu předělat scénář a odteď vlastně všechny oživené prohlídky inscenovat jako zmíněnou show
  • Rodiče zděšeně chytající děti a odvádějící je od hulákající Soldánové v parku – 4x

Prostě báječný večer se vším všudy. A ikdyž jsme nakonec skončili u trapně korektní (víceméně) verze pohádky, tak mám pro vás jeden důvod proč stejně přijít. Procházeli jsme podzemím a diskutovali o umístění jednotlivých strašidel.
„Kdo bude stát tady?“ při pohledu na sokl vysoký asi metr osmdesát.
„Jááááá.“ hulákám.
„Super, no a pak skočíš dolů mezi ty děti.“
Takže kdo chcete vidět jak rozmáznu několik nebožátek jednou ranou a pravděpodobně si přitom zlomím nohu, tak se na vás budu těšit 5. května.

Bílá sobota

Tak včera jsme se vyřádili a dneska normálně spořádaně na šichtu. Nastartovaná, krásně vyspaná (aby taky ne po tom čtvrtko-páteční kolapsu) už před desátou poskakuju po průvodcovně a rezervuju si všechny prohlídky salonků, které by snad náhodou dneska mohly přijít.

Nakonec na mě jako první vychází oooobří skupinka v jedenáct. Trochu blbý, že zároveň s námi odchází zájezd německých turistů co mě blokuje zepředu, v Historickém sále, kde chci začít, abychom se nefackovali, tak ještě zavazí jiný zájezd, tak chvilku blbě postáváme na chodbě, ale což, než si všichni nafasujou papuče, máme cestu volnou.

A jedem. Zimní přetlak se někde projevit musí, lítám po místnostech jak trysková veverka, chrlím informace, fórky a je mi prostě báječně. Na dotaz jedné paní co se mi to stalo musím popravdě odvětit, že jsou moje první letošní skupinka, a že je to prostě báječné, což vyvolá salvu smíchu a mohutného pokyvování. Zbytek prohlídky nám krásně plyne, já se stihnu přivítat se všemi obrazy, oblíbenými nábytky a mám radost, že mám tak báječnou, chytrou a chápající skupinku, že jim vůbec nevadí, že přetahujem o půl hodiny.

Ono co si přetáhnem si taky vyberem jinde, takže jen co půlku prohlídky vypustím, druhou půlku beru na Salonky. A tam je to ještě lepší. Po té hodině a půl už jsme naladění na stejnou vlnu, Salonky já miluju, takže původně půlhodinku natáhneme o další čtvrthoďku. A já jsem v sedmém nebi.

Odpoledne se mi nevyhne hlídání výstavy Merkuru, kde mi ale den nezkazí ani neuvěřitelně hlučný vláček, naopak když jeden tatínek s asi čtyřletým synkem odcházejí a tatínek povídá: „Zamávej holčičce, ona to tady hlídá.“ mám fakt super den. Ten mi nezkazí ani babička, která u vchodu vysvětluje vnukovi: „Tady měli ty medvědy v příkopě, aby se nikdo nedostal do zámku.“

Velikonoční neděle

Aby bylo jasno, tak tenhle víkend jsou Salonky prostě moje. Moje milovaná trasa na mě čeká zase hezky hned z kraje dne a já si tak užívám začátek sezony, že mi vlastně ani to plačící děcko, co začne hned po pozdravu vřeštět jak na lesy a přestane zase, až když vybírám zpátky papuče, skoro nevadí.

Hlídání výstavy, které ještě včera bylo zajímavé, tak dneska je tak trochu opruz, protože letos se znovu vydal buzerační zákaz nebrat si sebou knížky, kafe ani nečumět do mobilu. Jako já to chápu, vypadá to blbě, ale když tam člověk hnípe už druhou hodinu, tak je to trochu dlouhý. On ani ten Merkur co je tam vystavenej není tak zajímavej, aby na něj člověk vydržel koukat dýl než půl hodinky. A do herničky nemůžu, protože přeci někdo musí hlídat vchod, žeano. Tak to ve výsledku dopadá tak, že do toho mobilu stejně čumím, protože ho prakticky nonstop kontroluju, kolik času už mi uběhlo a kdy zase budu moct na trasu.

Odpolední Sály jsou už jenom třešnička na dortu, sice jenom s 15 lidma, což my milovníci natřískaných místností obyčejně neseme těžce (když už, tak ať mi to vstupné aspoň pokryje výplatu, ne?) ale tihle návštěvníci jsou tak kouzelní a tak inteligentní, že hovořit s nimi je čirý požitek.

Vrcholem báječného víkendu nakonec budiž můj báječný kolega, který se o polední pauze nakloní: „Mohl bych využít tvůj blog pro školní práci?“ Což samozřejmě mohl a já se jenom dmu pýchou, že zas ovlivním další generaci. Dmu se do momentu, než mi řekne, že by rád využil Bestiář návštěvníků pro práci z psychologie a já nevím jak mu říct, že to není fundovanej rozbor, ale bohapustá sranda.

3 946 komentářů u „2019 poprvé“

  522. Pingback: bahis siteleri
    643. <